Scéna.cz 

Anna Bonitatibus interpretuje Josefa Haydna

Stendhal v haydnovské monografii uvádí, že při požáru esterházyovských archívů v Eisenstadtu byla zničená valná část Haydnovy operní tvorby a že to, co se zachovalo, „bylo prý to nejméně dobré, co v onom žánru složil“. Možná. Jisto je, že na rozdíl od Haydnova orchestrálního díla, které je stálou součástí repertoáru všech koncertních síní, se jeho opery objevují na divadelních prknech jen velmi vzácně.

Je to možná škoda, jak nás může přesvědčit nová nahrávka ukázek z několika Haydnových oper. Jde jednak o předehry, jednak o scény a árie psané pro mezzosoprán (skladatelovou múzou na esterházyovském dvoře byla mezzosopranistka Luigia Polzelli). Na CD se nám představuje mladá italská pěvkyně Anna Bonitatibus, která se během krátké doby stala vyhledávanou evropskou specialistkou na barokní hudbu. Její repertoár je ovšem širší a nechybí v něm ani Mozart, Beethoven, Massenet, Ravel či Prokofjev. Pro interpretaci staré hudby má ovšem všechny předpoklady – sametovou barvu hlasu, hladký, zakulacený tón, velký rozsah, pevnost dramatického výrazu a na druhé straně lehkost trylků. Je to mezzosoprán v pravém slova smyslu, a ne nedozrálý soprán, jak tomu někdy v tomto oboru bývá.

Pro nahrávku byly vybrány ukázky z oper vzniklých v letech 1773 až 1789, tedy vesměs v době, kdy Haydn psal pro dvorní divadlo knížete Nicolause Esterházyho. Jedná se o tituly La fedeltá premiata (Odměněná věrnost), L’infedeltá delusa (Nevěra se nevyplácí), L’isola disabitata (Osamělý ostrov) a Arianna a Naxos (Ariadna na Naxu). Připojeny jsou i dvě tzv. Einlege-Arien, vložky do oper jiných skladatelů, psané Haydnem právě pro Polzelliovou – do Gazzanigovy L’isola di Alcina a Paisiellovy La frascatana.

I když je z CD zřejmé, že Haydnova operní tvorba plně patří do 18. století, že v ničem nepředjímá další vývoj a přes svůj klasicistní ráz v podstatě vychází ještě z barokních principů, pestrý výběr a hlavně výrazově proměnlivý pěvecký přednes musí i současného posluchače upoutat. Všimněme si např., jak je v podání Anny Bonitatibus zřejmé, že v ukázkách La fedeltá jde o árie dvou různých, charakterově odlišných postav, expresivnější Amaranty a lyričtější Célie. Nebo jak živěji a hybněji tu vyznívá kouzelnice Alcina z Orlanda paladina (mimochodem, jedná se o jednu z nejkrásnějších árií z celého výběru) oproti mnohem tradičněji napsané árii pro stejnou postavu z opery Gazzanigovy. Rozsah svého hlasu prezentuje pěvkyně nejvýrazněji v árii „Dove fugo“ z opery La vera constanza a v sólové kantátě Arianna a Naxos. Její herecké, ba komediální nadání máme možnost poznat na dvou áriích Vespiny z buffy L’infedeltá delusa.

Annu Bonitatibus citlivě doprovází komorní soubor Il Compresso Barocco, který se staré hudbě věnuje už 16 let. V jeho čele dnes stojí americký dirigent Alan Curtis. Vysoce stylové kvality ansámblu si nejlépe uvědomíme na samostatných orchestrálních číslech nahrávky, zejména na dvou rozsáhlých sinfoniích psaných ještě v trojdílném barokním stylu, jež jsou předehrami k operám La vera constanza a L’isola disabitata. Dirigent Curtis se ujal také klavírního doprovodu v kantátě Arianna a Naxos psané pro sólový hlas a fortepiano.

DEUTSCHE HARMONIA MUNDI 88697 32632 2
Josef Haydn: L’infedeltá costante, operní árie a ouvertury
Anna Bonitatibus – mezzosoprán, Il Complesso Barocco, Alan Curtis – dirigent a klavír. Nahráno 10. – 13. 2. 2008 ve Villa San Fermo v Lonigu (Itálie), hudební režie Christhild Dietz, zvuková režie Daniel Fuchs. Celkový čas 78:05.
Zdroj Hudební rozhledy 03/ 2009 - Jaroslav Someš.