Scéna.cz 

Petr Zeman: Terezínské písňové cykly 1941–1944

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vydala monografii Petra Zemana, pedagoga katedry hudební výchovy, která nese název Terezínské písňové cykly 1941 – 1944 a jejímž jádrem je úspěšně obhájená disertace. Kniha reprezentuje zvýšený zájem o témata, která byla po dlouhou dobu určitým tabu, tedy konkrétně o hudbu tzv. terezínských autorů, skladatelů původu německo-židovského, jejichž životní osudy i tvorbu poznamenal nacistický antisemitismus. Strukturu publikace tvoří tradiční schéma čtyř kapitol: úvodní pojednání o tématu, historická část, analytická část a závěrečné shrnutí.

Autor knihy jako hudební pedagog a aktivní zpěvák logicky směřuje především k analytickému pohledu na tuto specifickou stylovou a žánrovou vrstvu hudby. Pro svou publikaci si vytyčil jako hlavní cíl konfrontaci hudby a slova analýzou vybraných písňových cyklů Pavla Haase (Čtyři písně na slova čínské poezie, 1944), Hanse Krásy (Tři písně, 1943) a Viktora Ullmanna (Drei Lieder für Bariton, 1942, Der Mensch und sein Tag, 1943, Drei chinesische Lieder, 1943).

Přestože od úvodního stručného historického zasazení tématu nelze logicky očekávat novost a objevnost předložených fakt, svědčí tato textová část o Zemanově zevrubné informovanosti a přehledu v základní literatuře (M. Kuna, L. Peduzzi, J. Ludvová či u nás málo známá kniha Music in Terezin 1941–1945 Joži Karase) a schopnosti předložit relevantní charakteristiku doby i osobností. V hlavní části knihy autor své analytické sondy skromně charakterizuje jako nahlédnutí do tvorby ve výjimečném prostředí koncentračního tábora a jde mu především o to, nakolik a jak se toto prostředí odrazilo již v samotné volbě textové předlohy a jejího hudebního ztvárnění. Východiskem či přímo modelem Zemanových analýz je studie V. Karbusického Exotismy životní absurdity. Na pozadí tradiční strukturální analýzy odkrývá sémantickou a sémiotickou vrstvu díla, reprezentovanou v rovině melodiky, metrorytmiky, harmonie a hudební faktury. Specifickou „tvarovost“ a „znakovost“ interpretuje v oblasti tradiční či méně obvyklé symboliky (vlast, historické archetypy, religióznost, atp.), ikoničnosti (různé podoby zvukomalby) a expresivity (láska, žena, žal atp.)
Pro tento druh analýzy autor používá typ tabulek, zachycujících přehlednou formou vývoj tempových a metrorytmických proměn, tonálního plánu, polohy hlasu a typu artikulace v paralele k textové složce – tedy ke struktuře verše a jeho sémantické výpovědi.
Pozitivní stránkou Zemanova přístupu je fakt, že v této fázi jeho analytický zájem nekončí a snaží se, byť v miniaturním podání, o širší výklad v intencích stylového zasazení této komorní tvorby. Nachází společný příznačný znak pro většinu písní a sice převažující deklamační charakter písní a také projevy vlivů hudební řeči L. Janáčka (u žáka P. Haase), A. Schönberga (u V. Ulmanna) či exoticky orientované poezie H. G. Adlera (vliv specifické struktury japonské básnické formy haiku).
Máme-li na závěr stručně a věcně zhodnotit Zemanovu knihu, jde o cenný, myšlenkově propojený soubor analytických „mikrosond“, oživujících představu tvorby v domácích poměrech povětšinou opomíjených autorů.

Petr Zeman: Terezínské písňové cykly 1941–1944. Vydala Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, řada Acta Universitatis Purkynianae 131, Studia Musica, Ústí nad Labem 2007, vydání první, 110 stran, ISBN 978-80-7044-913-4.
Zdroj Hudební rozhledy 02/ 2009 - Miloš Hons