Scéna.cz 

Benjamin Britten: SMRT V BENÁTKÁCH

Státní opera Praha připravila na 26. února 2009 od 19:00 h českou premiéru opery o dvou dějstvích Death In Venice / Smrt v Benátkách skladatele Benjamina Brittna (1913 – 1976). Realizace se uskutečnila v koprodukci s Aldeburgh festival of music and the arts, Bregenzer festspiele, Opéra de Lyon a Canadian opera company, Toronto. Hudební nastudování a první dirigent Hilary Griffiths; režie Yoshi Oida; scéna Tom Schenk; kostýmy Richard Hudson a choreografie Daniela Kurz, sbormistr Tvrtko Karlovič a Adolf Melichar. V hlavních rolích: Alan Oke jako Gustav von Aschenbach; Peter Savidge (Cestující a dalších 6 rolí); William Towers (Hlas Apollóna) a Jiří Hájek (Anglický úředník v cestovní kanceláři). Další reprízy: 1., 4., 10. a 12. března 2009.

Novelu Smrt v Benátkách napsal Thomas Mann deset let po rozsáhlém románu Budenbrookovi, který ho takřka přes noc proslavil a v roce 1929 mu vynesl Nobelovu cenu za literaturu. O novele Thomase Manna Smrt v Benátkách uvažoval Benjamin Britten (1913–1976) jako o potenciální předloze pro operu řadu let. Spisovatelova syna, historika a politologa Golo Manna (1909–1994), znal z USA, kde s Peterem Pearsem žil v prvních letech 2. světové války. O Vánocích 1970 se s ním setkal na zámku Wolfsgarten u Frankfurtu nad Mohanem u společných přátel. Golo tehdy řekl skladateli, že Thomas Mann Brittenovu hudbu miloval. Brittenovou myšlenkou na zhudebnění Smrti v Benátkách byl Golo Mann nadšený.

Krátce po dokončení televizní opery Owen Wingrave požádal Britten v listopadu 1970 o libreto Myfanwy Piperovou (1911–1997). Opera oplývá postavami, které jsou pro Benátky typické – jsou tu gondoliéři, hoteloví zaměstnanci (ředitel, portýr, číšník, holič) i hoteloví hosté a turisté, pouliční prodavači, žebráci, potulní muzikanti, a to v interpretaci jak zpěváků, tak tanečníků. Ve sledu 17 scén, jakýchsi rychlých filmových sekvencí, rotujících z jednoho místa děje na druhé, Aschenbach podrobně líčí svůj příběh. Různé postavy, s nimiž se setkává, připsal Britten a Piperová jedinému interpretovi, basbarytonistovi, který se objevuje v podobě pokušitele, jenž nabízí dosud upjatému spisovateli možnost vzrušujícího nového života (Cestující při setkání na hřbitově v Mnichově), a poslů či předzvěsti smrti (nalíčený Postarší elegán, který skrývá svůj věk, Starý gondoliér, Vedoucí potulných komediantů, Ředitel hotelu, Hotelový holič a Hlas Dionýsa. Part Apollóna svěřil Britten na návrh Petera Pearse i Myfanwy Piperové kontratenoristovi.
Stejně jako v novele, ani v opeře nedojde k žádné osobní komunikaci mezi Aschenbachem a Tadziem či jeho rodinou a kamarády. Absenci jejich kontaktu vyřešil Britten tím, že tyto postavy obsadil do nezpěvních rolí, jako tanečníky s doprovodem třpytivých zvuků melodických bicích nástrojů připomínajících hudbu indonéských gamelanů (které na Brittena silně zapůsobily během pětiměsíčního koncertního turné s Peterem Pearsem po Asii od listopadu 1955 do března 1956, kdy v lednu pobývali na Bali). Zvýraznil tím nedosažitelnost Tadzia, ale také jeho jakousi nadpřirozenost.
Jako nesmírně vytížený interpret (dirigent a klavírista) byl Britten od práce na Smrti v Benátkách neustále odváděn jinými závazky. Doba byla pro něho obtížná i vzhledem k zdravotnímu stavu: věděl o nezbytnosti vážné srdeční operace, kterou ale stále odkládal. Svou operou, o níž pravděpodobně tušil, že bude poslední, chtěl vzdát poctu svému životnímu partnerovi, tenoristovi Peteru Pearsovi (1910–1986). Britten ho doprovázel na klavír na mnoha koncertech a v řadě svých skladeb psal hlavní tenorové role přímo pro něj. Peter Pears, jemuž Britten operu dedikoval, se stal pro interpretaci Aschenbacha ve všech prvních inscenacích díla nepostradatelným stejně jako anglický basbarytonista a další prominentní Brittenův interpret John-Shirley Quirk (*1931) pro několikanásobnou roli Aschenbachova „alter ega“.
Partituru Britten dopsal v březnu 1973 a pak už neměl na vybranou: v květnu se podrobuje operaci srdeční chlopně, během níž dostal slabou mrtvici. Nemohl se ani zúčastnit světové premiéry na festivalu v Aldeburghu 16. 6. 1973 v Snape Maltings Concert Hall. Operu nastudoval a řídil Steuart Bedford, režii měl Colin Graham, výpravu navrhl John Piper, kostýmy Charles Knode, choreografii nastudoval Frederick Ashton. Hlavní role zpívali Peter Pears (Aschenbach), John Shirley-Quirk (Cestující a dalších šest rolí) a James Thomas Bowman (Apollo), účinkovali členové English Opera Group a English Chamber Orchestra. Britten viděl operu poprvé ‘živě’ na polosoukromém představení, které bylo pro něho uspořádáno 12. 9. 1973 v Snape Maltings, a poté v londýnské Covent Garden (opět s Peterem Pearsem a Johnem Shirley-Quirkem) 18. 10. 1973. Na jaře 1974 se zúčastnil nahrávání opery na desky pro firmu Decca (s premiérovým obsazením).
Umírá v Aldeburghu 4. prosince, jako ‘Baron Britten of Aldeburgh in the County of Suffolk’ – se šlechtickým titulem, který celou řadu let odmítal a nakonec ho 12. června, několik měsíců před svou smrtí, od královny Alžběty II. přijal. Peter Pears pokračoval v pěvecké dráze ještě následující čtyři roky, po roce 1980, kdy ho v prosinci postihla mrtvice, se nadále věnoval škole Britten-Pears School, kterou s Brittenem založili v roce 1972. Umírá v Aldeburghu 3. dubna 1986. (Z materiálů - PhDr. Jitka Slavíková)