Scéna.cz 

Hello, Dolly! poprvé v Ústí nad Labem!

Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem má od začátku února na repertoáru další americký muzikál. Dramaturgie tentokrát sáhla (poprvé v historii ústeckého divadla) po díle Jerryho Hermana a Michaela Stewarta Hello, Dolly!. Populární muzikál proslulý filmovou verzí s Barbrou Streisand z roku 1967 v českém (respektive československém) kontextu proslavily vynikající interpretky titulní role – Nelly Gaierová, Laďka Kozderková nebo Jitka Molavcová v jednotlivých inscenacích Hudebního divadla v Karlíně v šedesátých, osmdesátých a devadesátých letech, ale i další úspěšné interpretky. Muzikál stojí i padá s představitelkou titulní role a je logické, že to musí být mimořádná osobnost. Ústečtí vsadili na muzikálovou i televizní hvězdu Danielu Šinkorovou, ale premiéra ukázala, že to nebyla volba nejšťastnější. Za řadou úspěšných muzikálových kreací ověnčených i prestižními cenami její Dolly přece jen trochu pokulhává. Šinkorové je pěvecky i herecky nejbližší poloha atraktivní lvice společenského života, jejíž velkolepý návrat do restaurantu Harmonia Garden je okázalým varietním číslem. Už není tak přesvědčivá jako chytře výřečná dohazovačka, natož v niterných scénách, ve kterých by Dolly měla něžně, pokorně, ale přitom věcně hovořit ke svému zemřelému manželovi Ephraimovi. Pokud titulní postava není syntézou těchto tří poloh, ze kterých nakonec vykrystalizuje ryzí žena, pak těžko pochopit, že by zatvrzelého obchodníka senem a pící Horáce Vandergeldera okouzlila natolik, aby zatoužil po manželství.

Šinkorová navíc v roli Horáce našla silnějšího protihráče v Ladislavu Županičovi, který se tak vrátil do jedné ze svých nejlepších kreací, nastudované v karlínském divadle v devadesátých letech. Jeho Horác je nesnesitelným uzurpátorem, který by si pro cent nechal vrtat i koleno. Záměrná Županičova křečovitost dodává postavě patřičně negativní náboj. Jeho závěrečnou proměnu v pokorného muže je pak možné vysvětlit jako důsledek potlačovaného citu k Dolly, který si uvědomuje jako zdánlivou slabost. Role Horácových příručích vytvořili Radim Schwab (Kornelius Hackl) a Marek Holý (Barnabáš Tucker) – první je suverénním uhlazeným elegánem, který rozhodně nestráví svůj život někde v zapadlém Yonkers, druhý je důsledně vypointovanou groteskní figurkou přerostlého dítěte toužícího po dospělosti. Kloboučnice Irena Molloyová je v podání Jolany Smyčkové něžně zasněnou mladou vdovou, která zatouží po lásce a dobrodružství a strhne k němu i v podání Michaely Krausové hodně nesmělou pomocnici Minnie Fayovou. Výraznými figurkami se blýskly Věra Páchová v podobě drsné „lehké ženy“ Ernestiny Moneyové a Marcela Blažková maličkým výstupem tiché prosté paní Roseové, která Dolly připomene staré dobré časy manželství s milovaným Ephraimem.
Ústecká Dolly je standardně hudebně nastudovaná dirigentem Tvrtkem Karlovičem, na inscenaci se vedle výrazně znějícího operního sboru podílejí i členové baletního souboru, kteří úspěšně vytvářejí muzikálovou company. Režisér Radek Balaš do Ústí víceméně přenesl svou úspěšnou inscenaci vytvořenou se stejným týmem již v roce 2006 v Městském divadle Mladá Boleslav, kde se dosud hraje. Rozdíly jsou především v herecké interakci, a samozřejmě Ústí na rozdíl od Mladé Boleslavi disponuje právě sborem, baletem i živým orchestrem.
Premiéru v divadle pojali ve velkém stylu: diváci přicházeli za zvuku ústeckého Albis Jazz Bandu a ochutnali svatební koláčky. To vše v duchu sloganu inscenace: Chcete se seznámit? Dolly to zařídí!

Ústí nad Labem, Severočeské divadlo opery a baletu – Michael Stewart, Jerry Herman: Hello, Dolly! Český text Ivo Osolsobě a Alexander Kozák. Dirigent Tvrtko Karlovič, režie a choreografie Radek Balaš, choreografická spolupráce Linda Stránská, scéna David Marek, kostýmy Jolana Schofield-Izbická. Premiéra 1. 2. 2008. (Zdroj Hudební rozhledy 3/2008)