Scéna.cz 

Britten, Elgar a Grimes

Firma TELARC vydává jako své desáté CD se Symfonickým orchestrem z Cincinnati, který řídí jeho šéfdirigent estonského původu, dnes občan USA Paavo Järvi, tři nejpopulárnější a obecně nejuznávanější skladby anglických autorů z přelomu století až poloviny 20. věku – Variace Edwarda Elgara Enigma a Bennjamina Brittena Průvodce mladého člověka orchestrem i Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes. Orchestr i dirigent tu znovu projevili znamenitý smysl pro hudbu moderní epochy v jejích různých slohových obměnách. Každá z těchto skladeb vychází z jiných základních slohových předpokladů. Edward Elgar se v tomto svém vrcholném symfonickém díle z roku 1898 projevuje jako citlivý romantik. Nepřebírá ovšem monumentalitu ani velkolepý patos, jaký známe při všech vzájemných rozdílech z tvorby Wagnerovy, Brucknerovy i Mahlerovy, má daleko k sentimentalitě Čajkovského či Rachmaninova, melancholickému chladu Sibeliovu i rudimentálnosti Dvořákově: má kus typicky britské věcnosti a suchého humoru, který prosvítá za jemnou a neváhám říci milující charakteristikou lidí ze skladatelova okolí. Järvi i americké těleso výrazně projevili smysl pro tuto hudbu, v některých variacích jsou i znamenité sólové výkony zejména dechařů.

Ve Variacích na téma Henryho Purcella, nazvaných Průvodce mladého člověka orchestrem, Benjamin Britten projevil výrazný smysl pro slohovou dikci mistra anglického středního baroka. Jeho hudbu efektně orchestruje a s bohatou variační invencí z ní odvozuje proměny, nápadně charakteristické pro jednotlivé nástroje či jejich vícenásobné sestavy. Na rozdíl od toho, jak se toto dílo provozuje u nás a jak bylo téměř před půl stoletím také zaznamenáno na LP desku Gramofonového klubu v interpretaci České filharmonie s Karlem Ančerlem, vynechává Järviho americká nahrávka skladatelův mluvený komentář ke hře jednotlivých nástrojů a skupin. Je to škoda, bylo to spolehlivé a při brilantním a citlivém podání, jaké ke zmíněnému českému snímku playbackem namluvil Milan Friedl a k anglické verzi hostující londýnský herec Eric Shilling, zároveň krásné i názorné poučení. Paavo Järvi sklenul variační cyklus se závěrečnou fugou do celistvého hudebního proudu, kterému dal znamenité stavebné vyklenutí. Z původního instruktivního záměru zbylo jen jakési náhradní administrativní řešení: každá variace byla označena jako zvláštní track a pojmenována podle nástroje či skupiny v ní výrazně sólisticky uplatněných. Pro seznámení s jednotlivými témbry je to ovšem velmi názorná praktická pomůcka.
Jako v tolika skladbách s přírodní tematikou – a speciálně se sujety mořské přírody – má hudba Brittenových Mořských interludií z opery Peter Grimes blízko k slohovým přínosům impresionismu. Vedle nich tu ovšem zbývá ještě mnoho prostoru pro skladatelovu osobitou hudební dikci. Dirigent i orchestr pro ni mají vyvinutý smysl – a tak vznikl snímek krásný a poeticky působivý.

Benjamin Britten: Průvodce mladého člověka orchestrem op. 34, Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes op. 33a, Edward Elgar: Enigma, variace na původní téma op. 36
Cincinnati Symphony Orchestra, řídí Paavo Järvi.
Nahráno v Music Hall, Cincinnati, Ohio, 22.–23. 1. 2006, hudební režie Elaine Martone, zvuková režie Michael Bishop.
TELARC CD-80660
Celkový čas 66:18

(Zdroj Hudební rozhledy 06/2007 - Jaroslav Smolka)