Scéna.cz 

Massenet v Moravském divadle Olomouc

Jako svou poslední premiéru sezóny připravilo olomoucké Moravské divadlo známou velkou francouzskou operu Julese Masseneta – Manon. Ta je ve světě o poznání populárnější než u nás (momentálně se v ČR více hraje Manon Giacoma Pucciniho). Předlohou pro libreto byl román o Manon Abbého Prévosta, který je dobře známý a opera se ho v zásadě drží. Pozměněn je závěr, kdy hlavní představitelka neumírá v Americe, ale ještě ve Francii před deportací, v náručí svého milého rytíře.V režijním pojetí zkušeného Martina Dubovice operu nastudoval dirigent Miloslav Oswald. Hraje se ve výpravě Alexandra Babraje.

Režisér Martin Dubovic se pokusil o výklad opery nejen českým překladem Norberta Snítila (s využitím Nezvala), ale i scénou: na ní je jako centrální motiv umístěn kočár, postupně se rozpadající v závislosti na měnící se povaze, duši a jednání hlavní představitelky. Onen kočár je však také největší režijní překážkou: výrazně zdržují jeho přestavby mezi obrazy (např. v postel, divadlo pouťových herců, zpovědnici), poměrně komicky působí scéna, když do něj nastupuje Manon s rytířem, připraveni k útěku...kočár však postrádá jakoukoli hnací jednotku tj. koně. V dalším obraze nechává režisér Manon se svým rytířem ležet v posteli v botách. Ve scéně herny kočár najednou vymizí a je nahrazen karetními stolky se spodním osvětlením, které do doby děje opery jaksi nepatří...

Kostýmy se scénou moc nekorespondují, Manon má vpravdě krásné šaty, jejich význam (mají-li nějaký) je však skryt...navíc se v opeře bohužel objevují kostýmy i ze starších inscenací (např. Nosáček Pinokio), chápu - šetřit se musí na všem, ale je dobrým zvykem alespoň trochu kostým upravit oproti minulému uvedení...totéž platí i pro okoukané lustry, které „hrají“ už poněkolikáté za sebou (možná by se vedení divadla mělo zamyslet, zda nechce vyrobit nějakou univerzální inscenaci se stejnými kulisami i kostýmy – v Olomouci se k tomuto stavu začínáme velmi přibližovat – úspory by pak byly opravdu obrovské!). O vytvoření rokokové atmosféry děje se snad měly pokusit i příšerně vyčesané paruky většiny postav – celku však spíše uškodily.

V premiérovém večeru (15.6.), který se stal pro diváky díky po léta nefungující klimatizaci hlediště spíše utrpením, se v titulní roli velmi přesvědčivě uvedla Elena Gazdíková, rytíře Des Grieux zpíval velmi dobře Petr Martínek. V dalších rolích se uvedli na výbornou Jakub Kettner (Lescaut) a David Szendiuch (hrabě Des Grieux). I když je opera zpívaná česky – nejpůsobivěji vyzněla paradoxně lehká Manonina píseň v originále. Ovšem náročné a posluchačsky vděčné árie Manon v 1. jednání, Des Grieuxe v druhém jednání i závěrečný duet vyzněly také naplno.
Nevýraznou trojici dam (Pousette, Javotte a Rosette) ztvárnily Terezie Švarcová, Lea Vítková a Magda Málková za doprovodu pánů de Brétigny (Antonín Valenta) a Guillot-Marfontaine (Ondřej Doležal), kteří přeci jen dostali příležitost své v podstatě záporné postavy rozehrát ve větším prostoru. Orchestr však dosti často zpěv sólistů překrýval. Roli Kočího–osudu, který se na scéně zjevuje ve vypjatých a klíčových okamžicích ztvárnil Petr Hloužek.
Druhé premiéře, která už vysloveně drhla, zpívali v hlavních úlohách relativně dobře snad jen Terezie Švarcová a Vladislav Zápražný (Lescaut). Jako naprosto nevhodné se ukázalo obsazení hostujícího (!) Milana Vlčka v roli rytíře Des Grieux, který se na scéně se svým partem jen trápil.

Jinak je však opera postavena v intencích klasického nastudování a jednotlivé charaktery jsou víceméně dobře identifikovatelné. Nové (a jakkoli záslužné) nastudování Massenetovy Manon je spíše ve své nedotaženosti (souhra jevištního dění s výpravou) a pěvecké nevyrovnanosti sólistů i sboru vykročením špatným směrem. Nezbývá než se těšit na příští sezónu, která opět slibuje interpretačně náročné premiéry.

Jules Massenet: Manon. Dirigent: Miloslav Oswald, režie: Martin Dubovic, výprava: Alexander Babraj. Premiéra 15.6.2007 Moravské divadlo Olomouc.