Scéna.cz 

Josef Suk – symfonický

Po čtyřdeskovém kompletu Sukovy klavírní tvorby vydává Supraphon sérii čtyř CD se skladatelovými vrcholnými symfonickými díly. Jedná se o zdařilou reedici výběru z nahrávek, natočených Českou filharmonií s Václavem Neumannem a Liborem Peškem v první polovině osmdesátých let. Dramaturgické těžiště edice tvoří tetralogie orchestrálních děl: Symfonie Asrael (1905 – 06) – vzdorný a očistný zápas s ranami osudu, hudební báseň Pohádka léta (1907 – 09) – hledání útěchy v krásách přírody, symfonická báseň Zrání (1913 – 17) – cesta životem s jeho radostmi i tragikou a závěrečný Epilog (1920 – 32) nacházející smysl života v lásce, která byla vždy hlavním zdrojem Sukovy inspirace. K podpoře této ideje rozšířil Suk Epilog zcela výjimečně o vokální složku, zhudebňující starozákonní text v úpravě Ladislava Vycpálka. Provedení Asraela, Zrání a Epilogu se ujal Václav Neumann, sukovský dirigent par excellence, umělec velkorysého nadhledu a citlivosti, schopný slyšet jakoby vcelku celou skladbu a postupně ji objevovat orchestrem i posluchači. Složité a náročné partitury, na nichž Suk pracoval léta, působí i na nahrávkách přirozeně a emotivně. Neumann řídil Sukovy skladby od mládí, Asraela nastudoval již za svých učňovských let s Karlovarským symfonickým orchestrem. V čele České filharmonie pak navázal na éru Václava Talicha, po jehož odchodu Suk z programů ČF dočasně zmizel. Ve „Zlaté edici“, věnované Karlu Ančerlovi, není obsaženo ani jediné Sukovo dílo. Nemenší zásluhu na renesanci Sukova odkazu má i Libor Pešek, nejen u nás, ale i v Anglii. Jako šéf Liverpoolské filharmonie natočil řadu sukovských snímků, českému diskofilovi, bohužel, jen málo dostupných.

O Peškově umění vážit zvuk na lékárnických vahách, pracovat s drobnými detaily a začlenit je do promyšleného celku i o celkové noblese jeho umění svědčí především nahrávka Pohádky léta, v níž se uplatňuje Sukův osobitý impresionismus, zejména ve větě „Slepí hudci“ s krásným hobojovým sólem. S potěšením se zaposloucháme i do spontánní hudby mladého Suka ve suitě z hudby k Zeyerově hře „Radúz a Mahulena“ se zdařilým líbezným houslovým sólem Petra Škvora i do symfonické básně Praga, která od projevu lásky k české metropoli směřuje díky básni Svatopluka Čecha k objektivnímu výrazu smetanovskému. Česká filharmonie hraje pod oběma dirigenty znamenitě, s chutí, disciplinovaně a se zřejmým zaujetím a radostí, troufám si říci i s určitou hrdostí na genialitu českého skladatele evropského významu. Stejně dokonalý je i projev Pražského filharmonického sboru, vzorně připraveného Lubomírem Mátlem i znamenitě disponovaných pěvců, sopranistky Zory Jehličkové, barytonisty Ivana Kusnjera a basisty Jána Gally.

SUPRAPHON SU 3864-2 034
Josef Suk, Asrael, Pohádka léta, Zrání, Epilog, Pohádka. Zora Jehličková – soprán, Ivan Kusnjer – baryton, Ján Galla – bas, Pražský filharmonický sbor, Lubomír Mátl, Česká filharmonie, Václav Neumann, Libor Pešek, nahráno 1981–1986 ve Dvořákově síni Rudolfína. Hudební režie Milan Slavický, Zdeněk Zahradník a Václav Roubal, zvuková režie Stanislav Sýkora, remastering Oldřich Slezák, ADK Studio Praha 2005, vydáno 2006, produkce Petr Vít.
Celkový čas – CD 1 58:19, CD 2 75:41, CD 3 69:02, CD 4 39:01