Scéna.cz 

Hudební rozhledy v květnu

Symbolickou oslavou šedesátiletého výročí Pražského jara bude již samotný jeho zahajovací koncert, pořádaný ve shodě s rokem 1946 „o den dříve“, tedy již 11. května, a jako replika nabízející i zcela identický program – skladby J. B. Foerstera, O. Ostrčila a A. Dvořáka. Samotné výročí pak bude reflektováno speciální výpravnou knižní publikací s názvem Šedesát Pražských jar a výstavou v prostoru Jídelen Obecního domu mapující festivalové dějiny včetně dokumentárních filmů. Samozřejmě, že program se zaměří i na výročí W. A. Mozarta a D. Šostakoviče, jehož symfonie bude dirigovat skladatelův syn Maxim a na řadu výjimečných kreací, založených na výsostném umění skutečných interpretačních hvězd v čele s Vídeňskými filharmoniky, řízenými Leopoldem Hagerem.
Bombajský rodák Zubin Mehta, jeden z nejžádanějších a nejslavnějších dirigentů současnosti, který společně s Claudiem Abbadem a Danielem Barenboimem získal své první významnější zkušenosti během studia na Wiener Musikakademie u Hanse Swarowského, oslavil 29. února své sedmdesátiny. Dodnes však patří k nejvytíženějším umělcům, kteří jakoby o svých přibývajících letech ani nevěděli. Před Vídeňskými a Berlínskými filharmoniky stanul již ve svých šestadvaceti, a jeho operní debut, Tosca v Montrealu, následoval pouhé dva roky poté. Mezitím však dirigoval snad všechny špičkové orchestry světa a řadu operních děl nastudoval i v těch nejvyhlášenějších operních domech…

Janáčkova opera Káťa Kabanová dosáhla nedávno dalšího mezinárodního úspěchu, tentokrát na scéně jednoho z nejprestižnějších operních domů světa, milánské La Scaly. Po velmi úspěšném provedení Lišky Bystroušky to tedy bylo další dílo Leoše Janáčka, které v tomto pověstném „chrámu bel canta“ zaznělo a postaralo se o nezapomenutelný zážitek. A to jak z hlediska samotného představení, v němž se hlavních rolí ujali Peter Straka a Janice Watson, tak i díky kontrastu mezi tím, co obvykle na této scéně zaznívá a Janáčkovou tragicky silnou hudbou pravdy, která je i zde schopna obstát. Vždyť Teatro alla Scala již ohlásilo, že bude v uvádění Janáčkových oper pokračovat – a to je důkaz úspěchu asi nejpřesvědčivější!
V úvodu minulého dílu našeho malého seriálu o dějinách starší české hudby padla slova, že „období středověku mezi nejslavnější etapy dějin české hudby zrovna nepatří“. Připusťme, že v tomto oboru vskutku naše země aktivně vstoupily do tvůrčího procesu až v době, kdy se epocha chorálu chýlila ke svému závěru a zásoba chorálních zpěvů byla natolik rozsáhlá, že ani nebyl velký důvod psát nové. V pozdním středověku však liturgická hudba nebyla jedinou ani hlavní oblastí dobové hudební tvořivosti, ale jak si ukážeme, mnoho z tehdy vzniklé duchovní hudby, která nebyla míněna jako bohoslužebná, se nakonec „zadnímu vrátky“ do kostela dostalo. Byla to právě tvorba písní, kterou česká hudební kultura vstoupila do dějin hudby „včas“ a „slavněji“ než v oblasti chorálu…