Scéna.cz 

Motýlí efekt představuje abstraktní choreografie

Poslední mávnutí křídel a zajímavý taneční tryptych Motýlí efekt zmizel v páteční derniéře z programu Národního divadla. Ways 03 Petra Zusky (hudba Arvo Pärt), Imprint Shawna Hounsella (hudba Francis Poulenc) i Stamping Ground Jiřího Kiliána představují „abstraktní“ choreografickou tvorbu, která novými tanečními prvky, inspirovanými mimo jiné etnickým tancem, orientální kulturou, akrobacií apod., „materializuje“ v pohybu určité výseky skutečnosti, myšlenky a emoce. Jedná se o jakousi „plastickou filozofii“, či „filozofii v pohybu“, kde námětem je samotný tanec, jímž je zvládán čas, prostor i gesta.

I když Ways 03 – pracující s pocity na životní cestě prostorem duše i taneční zamyšlení o vztahu mezi hmotným aduševním světem kanadského tanečníka a choreografa Shawna Hounsella Imprint jistě do této kategorie spadají, snad nejméně se to dá říci o Stamping Ground Jiřího Kiliána.
Jiří Kilián vychází z obřadních tanců australských Aboriginů, kterých se sám v roce 1980 zúčastnil, imitujících přípravu na lov, boj muže s mužem, boj se zvířetem apod, pro něž je typické dupání do země – stamping ground, hudební doprovod vyluzovaný tlučením dřevy, zvuky dlouhých píšťal i hlasitý zpěv. Kiliánovi „Aboriginové“ nenapodubují však obřadní tanec, ale pohrávají s možnostmi, které tento způsob pohybu nabízí , rozvíjejí jej, prokládají komickými nápady. Vynořují se a mizí v buši – v černých pruzích látky zavěšených na scéně, napodobují zvířata, vznášejí se ve skocích a – radují se z pohybu. To vše v nepřetržitém rytmu bubnů skladby mexického komponisty Carlose Cháveze Toccata pro bicí.
Touto poslední částí Motýlího efektu se tedy členové souboru ND po dvou letech rozloučili s Motýlím efektem a věřme, že se při tom bavili stejně dobře jako obecenstvo.