Scéna.cz 

Hudební rozhledy 10/19

Když se na druhém konci telefonního aparátu ozval příjemný hlas Kaspara Zehndera, bylo ještě možné zaznamenat jeho rozrušení. „Byl jsem na horské túře, právě jsem přišel,“ ozvalo se. „Ale můžeme klidně začít!“ Trochu mne pojala závist, protože o skalních masivech si mohu v Praze opravdu nechat jen zdát. Proto raději rychle stáčím řeč k hudbě. Zajímá mne totiž spousta věcí, a to nejen proto, že Kaspar Zehnder a PKF – Prague Philharmonia mají kus společné historie, a sice post šéfdirigenta, který v tomto orchestru zastával v letech 2005–2008! V současné době působí jako šéfdirigent Filharmonie Hradec Králové a Symfonického orchestru Biel Solothum ve Švýcarsku. Je hudebním ředitelem festivalu Murten Classics a uměleckým supervizorem festivalu Klangantrisch. Vedle dirigování se jako flétnista stále aktivně věnuje i sólové a komorní hře. Rád objevuje méně známý repertoár (za nahrávku děl Roberta Radeckeho získal např. ocenění „5 Diapason“) a uvádí soudobou hudbu...

Operalia, renomovaná mezinárodní pěvecká soutěž, kterou založil v roce 1993 Plácido Domingo s cílem objevovat operní talenty, se koná každoročně na jiném místě. Vystřídaly se Paříž, Mexiko, Madrid, Bordeaux, Tokio, Hamburk, San Juan (Portoriko), Los Angeles, Washington, Valencie, Québec, Budapešť, Milán, Moskva, Peking, Verona, Londýn, Quadalajara, Astana (Kazachstán) a loni Lisabon. Letošní 27. ročník se uskutečnil od 21. do 26. 7. v Národním divadle v Praze. Úroveň čtyřicítky pěvkyň a pěvců, kteří se z tisíců uchazečů dostali do čtvrtfinále (a z nich dvaadvacet do semifinále a deset do finále), byla vysoká a vyrovnaná. Operalia rozhodně není určena začátečníkům. Z životopisů účastníků pražského ročníku soutěže je zřejmé, že většina prošla nejen nejrůznějšími studii, která pro mladé sólisty prozíravě zřizují mnohá divadla, ale jejich medailony se hemží stěžejními rolemi standardního repertoáru i ve významných operních domech...

Do severočeského Frýdlantu míří každý srpen několik stovek jazzových nadšenců. A sice na Letní jazzovou dílnu Karla Velebného, nejstarší specializovaný kurz v České republice, na němž převážně mladí hudebníci a zpěváci pronikají do tajů jazzové interpretace. Letošní šestatřicátá Letní jazzová dílna se konala od 10. do 17. 8. a zúčastnilo se jí přes dvě stě frekventantů z České republiky, Slovenska, Rakouska, Indie, Itálie a USA. Dílna vznikla v roce 1984 z iniciativy frýdlantských milovníků jazzu v čele s Radkem Jechem. Duch ryzího muzicírování, hráčské profesionality a náročnosti i nenapodobitelného humoru jí vdechl vibrafonista, saxofonista, klavírista, zpěvák, herec, spisovatel, pedagog, jako Evžen Hedvábný i objevitel a propagátor díla Járy da Cimrmana, Karel Velebný. A především jemu patřila letošní Letní jazzová dílna, neboť od jeho úmrtí uplynulo v březnu rovných třicet let. Stejně jako od sametové revoluce, které se Karel Velebný, bohužel, už nedočkal...
„Vrchol německé školy dirigování“, „nejlepší brahmsovský dirigent své generace, možná všech dob“, „zajímavější než všichni němečtí dirigenti jeho generace dohromady“, „jediný dirigent, který kdy pochopil Beethovena“, „nejen hudebník, ale především tvůrce“… Takovými charakteristikami označovali muzikologové i samotní dirigenti velikána taktovky Wilhelma Furtwänglera, který se nechal slyšet, že dirigentovou prací je „spojit černé kuličky not pohybem rukou do organického celku“. Jako člověk, který kvůli svému přesvědčení, že hudba se nezaplete s režimem, ba může proti němu tiše protestovat, si však po válce vysloužil obvinění z kolaborace s Hitlerovým režimem a musel projít procesem denacifikace. Jeho osud vypovídá o tom, jak obtížné je pohybování se „na miskách vah“, kdy na jedné straně umělec režimu podléhá, a ten ho zneužívá, na straně druhé s jeho ideologií nesouhlasí a drobnými i statečnějšími činy se mu snaží oponovat…

HUDEBNÍ ROZHLEDY 10/19