zvláštní poděkování
Volný.cz

Plzeňská Medea v Praze

Katarína Jorda coby Medea

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

V rámci 13. ročníku festivalu Hudebního divadla Opera 2017 jsme měli možnost vidět ve Stavovském divadle v Praze nastudování opery Medea Luigiho Cherubiniho jako příspěvek plzeňského Divadla J. K. Tyla do festivalového programu.
Cherubiniho opery se v minulosti u nás sporadicky objevovaly. Byla to například opera Faniska, kterou zahájila svou činnost v roce 1807 německá opera v Praze, dále opera Les Deux journées ou Le Porteur d'eau zahájila provoz samostatné české opery v Prozatímním divadle roku 1862. Medea v Brně zazněla v roce 1817, v Praze 1840.

Když v roce 1953 zpívala Maria Callas ve Florencii Medeu, objevila Cherubiniho opery pro 20. století. Byla to opět Maria Callas a její nahrávka Medey, kterou slyšel Martin Otava, ředitel Divadla J.K. Tyla v Plzni a zároveň režisér Medey. Tehdy se zrodila myšlenka uvézt Medeu na prknech plzeňského divadla. Jak uvedl režisér Martin Otava, v Medei celý realizační tým našel paralelu mezi antickým despotizmem a Hitlerovskou mašinerií, tomu odpovídá scéna s monumentálními sloupy a kostýmy.

Pod taktovkou Norberta Baxe se orchestr snažil o zprostředkování dramatu, které je nastíněno již v předehře. Bohužel rytmická nepřesnost dramatický náboj značně oslabila. Na druhé straně nutno zdůraznit výbornou spolupráci dirigenta se sólisty, souhra fungovala po celé představení velice dobře.

Po předehře dostala příležitost představitelka Glauké Vanda Šípová. V náročné árii ukázala, že důraz klade na techniku. Po výrazové stránce působila však hodně strnule a nepřirozeně.

Výjimečný byl výkon Medeiny důvěrnice Neris v podání Jany Foff Tetourové. Její Neris byla pokorně oddaná, důstojná a velice kultivovaná. Určitě její vstupy patřily k tomu nejlepšímu z celé opery.

Představitelka Medei Katarína Jorda předvedla širokou škálu emocí. Přes lásku, touhu, nenávist, mateřský cit nakonec vítězí msta, která všechno dobré zničí, ale msta je pro ni jediná správná cesta. Škoda, že jednotlivé polohy působily poněkud monotónně. Byly odlišeny dynamicky, zvládnuty řemeslně, ale chyběly barevné rejstříky a detailnější propracování.

Role Iásona v podání kanadského tenoristy Phillipe Castagnera byla odzpívána bez větších intonačních problémů, na jevišti působil poněkud nejistě a nepřesvědčivě na rozdíl od Pavla Klečky coby krále korintského Kreóna. Ten je na jevišti doma a jeho sytý basbaryton se krásně nesl sálem.

Je potřeba vyslovit dík plzeňskému divadlu za ‚oživení‘ tohoto Cherubiniho díla.

9.10.2017 23:10:42 Zuzana Michnová | rubrika - Recenze

Časopis 50 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Mlynářova opička (Národní divadlo)

Články v rubrice - Recenze

Zkrocení zlé ženy II z Velkého divadla

Zkrocení zlé ženy (Velké divadlo v Moskvě)

V kontrastu ke klasické pompéznosti a lesku „Korzára“ následoval minimalismus Zkrocení zlé ženy, k ...celý článek



Časopis 50 - sekce

HUDBA

Mandrage vydává singl Motýli

Mandrage  (Foto: Tomáš Gál)

Jedna z nejúspěšnějších domácích kapel, Mandrage, vydává nový singl Motýli, jenž je inspirován metaforou "mít celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Kultovní pohádky

Nesmrtelná teta

Nesmrtelná teta
Štěstí pomine, Rozum se ztratí! Jenom já, Závist, jsem věčná... Jiřina Bohdalová v hlavní r celý článek

další články...