Scéna.cz 

Rigoletto v klasickém provedení

Moravské divadlo Olomouc má poměrně hodně zeštíhlený spojený operní a operetní soubor. V tomto roce bude muset – ostatně jako jiná divadla republiky - více šetřit: naděje na lepší zítřky stále nepřicházejí – magistrát schválil pro divadlo stejnou sumu peněz jako v roce uplynulém při zachování počtu premiér. Nezbývá než doufat, že výsledný umělecký dojem z důvodu nedostatku peněz dalece neutrpí. Ale teď už k samotnému Verdiho Rigolettovi, kterého divadlo uvedlo jako svou poslední premiéru v uplynulém roce.

K režii opery, která je součástí kmenového repertoáru mnoha divadel byla pozvána Inge Švandová-Koutecká, jež se s Rigolettem ve své aktivní kariéře setkala již po osmé! Sama se postarala o návrhy kostýmů. Historizující scénu navrhla Eva Milichovská, choreografkou představení je Libuše Králová. Eva Milichovská scénu Moravského divadla naplnila velkoryse pojatými kulisami, v tomto případě by však mohlo platit ono známé „méně znamená někdy více“. Opera je uváděna v českém překladu Rudolfa Vonáska. Zde je na místě malá poznámka, kterou si nemohu odpustit – Olomouc je bezesporu kulturně vyspělým městem a uvádění notoricky známých operních titulů v českém překladu mi připadá jako nemoudrý krok jak vůči publiku tak i pěvcům, kterým je znemožněno hostování na jiných scénách s operami inscenovanými v originále.

Verdiho Rigoletta nastudoval již stálý host Moravského divadla slovenský dirigent Miloslav Oswald. V orchestru však nešly přeslechnout chyby, zvláště v nástupech. Možná k tomu negativně přispěla premiérová nervozita. Při prvním uvedení 19. prosince 2003 se v titulní roli Rigoletta představil Vladislav Zápražný, jehož příjemný měkký baryton vyzněl nejlépe v lyrických okamžicích s dcerou Gildou. Nástup Rigoletta na scénu, kdy se chová poměrně afektovaně až vyšinutě a s odchodem vysekne na jevišti hvězdu se mi zdá až příliš okatý – diváci by si ho určitě všimli i bez akrobatických výkonů. Úlohy Gildy se skvěle zhostila Elena Gazdíková jistá ve výškách, jejíž osud hlediště prožívá do posledního okamžiku a ten je v režii Inge Švandové originálně vyřešen – snová Gilda zpívá v závěru opery se svým otcem, který se sklání nad Gildou již mrtvou. Petr Martínek byl tentokrát v úloze Vévody mantovského více umírněný a tak slavná árie „Ó jak je měnlivé to srdce ženy…“ poněkud zanikla. Výrazně se však projevil Ladislav Petrů jako vrah Sparafucile a Magda Málková v roli Maddaleny. Svou úlohu dobře splnil i sbor pod vedením Lubomíry Hellové.

Olomoucký Rigoletto představuje klasickou inscenaci v pravém slova smyslu. Myslím, že uvádění oper v tomto pojetí je v současnosti tím nejvhodnějším řešením pro jakékoli regionální divadlo, které potřebuje díky silné konkurenci nalákat do hlediště diváka. A v Olomouci to platí dvojnásob – vždyť Brno i Ostrava nejsou hanácké metropoli tak vzdálené. Snad se olomoucké opeře povede připravit si půdu i pro netradiční inscenace a uvádění méně známých děl světové i české opery.

Giuseppe Verdi: Rigoletto
Dirigent Miloslav Oswald, režie a kostýmy Inge Švandová-Koutecká, scéna Eva Milichovská
Osoby a obsazení: Rigoletto – Pavel Stejskal/Vladislav Zápražný, Gilda – Elena Gazdíková/Terezie Švarcová, Vévoda mantovský – Václav Málek/Petr Martínek, Hrabě Monterone – Pavel Stejskal/Vladimír Třebický, Sparafucile – Ladislav Petrů/David Szendiuch, Maddalena – Magda Málková/Ilona Rédlová, Hraběnka Ceprano – Hana Kostelecká/Magda Málková, Hrabě Ceprano – Vladimír Kyas/Jaroslav Majtner, Giovanna – Olga Koubková/Jana Regalová, Marullo – Jakub Kettner/Petr Špaček, Borsa – Antonín Valenta/Jiří Zouhar, Páže – Jitka Kalasová/Jitka Kovaříková.
Premiéra 19. prosince 2003 ve Velkém divadle.