Scéna.cz 

The Met: Live in HD/ Emočně přesvědčivá Madam Butterfly

Inscenace Pucciniho opery Madam Butterfly nedávno zesnulého filmového a divadelního režiséra Anthonyho Minghellyho otevírala v Metropolitní opeře sezónu 2006/2007. V rámci přenosů z Metropolitní opery jsme měli v sobotu 3. dubna 2016 po deseti letech opět možnost zhlédnout obnovené Minghellyho nastudování této Pucciniho opery. V hlavních rolích se představili Kristine Opolais a Roberto Alagna.

Puccini děj umístil do exotického Japonska. Mladý americký námořník Pinkerton plnými doušky užívá života. V Nagasaki mu dohazovač (Tony Stevenson) nabídne za manželku mladou a krásnou Čo Čo San, přezívanou Butterfly. Patnáctiletá dívenka se slepě zamiluje do mladého bezstarostného Američana. Zřekne se své rodiny, kultury a plně se oddá svému muži, jeho zemi a náboženství, které vyznává. Nevidí, že jejich manželství je pro Pinkertona jenom dalším dobrodružstvím. Celou operou se line kontrast mezi oddanou láskou Čo Čo San a její představou naplnění manželského slibu na jedné straně a reakcí okolí na straně druhé – její strýc ji prokleje, když zjistí, že se zřekla tradiční víry; bohatý kníže jí nabízí sňatek, přestože Čo Čo San je vdaná… Největší ránu však dostává od samotného Pinkertona, který se po třech letech vrací do Nagasaki. Není však sám. Přijíždí se ženou, se kterou se oženil v Americe a kterou on považuje za svojí skutečnou manželku. Když se dozvídá, že má s Čo Čo San syna, chce jej vzít sebou do Ameriky. Nešťastná Čo Čo San dá přednost smrti před ponížením a hanbou. Se slovy „Kdo nemůže žít se ctí, ať se ctí zemře“ se rozhodne svobodně ze života odejít.

Čo Čo San v podání lotyšské sopranistky Kristine Opolais není křehká, odevzdaná manželka. Spíše cítíme odhodlání vytrvat ve své lásce a přesvědčit i ostatní o své pravdě. Sama Kristine přiznává, že ji role Butterfly hodně vyčerpává, ale nadšená reakce publika ji dobíjí novou energií, je šťastná a těší se na další představení.

Roberto Alagna, který ztvárnil roli Pinkertona, popsal svůj part, jako „nádhernou roli pro zlého muže“. On sám nevnímá Pinkertona jako zloducha. Je to spíše mladý člověk, který si až při návratu do Japonska při setkání s Butterfly uvědomí, co vlastně svojí mladickou nerozvážností způsobil. Alagna předvedl mnoho výrazových poloh a byl přesvědčivý i herecky. S Kristinou Opolais vytvořili sehranou dvojici a my vnímali, že spolu zpívají rádi.

V sobotním přenosu jsme mohli sledovat Marii Zifchak (Suzuki – důvěrnice Butterfly) a Dwayne Crofta (Sharpless – americký konzul), kteří účinkovali také v Minghellyho nastudování Madam Butterfly pro sezónu 2006/2007. Oba se shodli na tom, že úspěch Minghellyho přístupu spočíval v důrazu na detail a důkladném nastudování díla od samého začátku.

Základem scénické výbavy se stala fusuma – dřevěné posuvné dveře, které jednoduchým způsobem zároveň výrazně měnili rozložení scény. Taky symbolicky oddělovaly dění kolem Butterfly a vnějším světem. Dění na scéně výborně doplňoval odraz na zadní stěně pódia, kde se se promítalo vše, co se stalo za fusumou.Dalším japonským prvkem ve scénickém ztvárnění opery bylo bunraku - forma tradičního japonského loutkového divadla. Každou loutku vedou tři lidé, kurogo, kteří nosí černé čepičky, aby nerozptylovali pozornost diváků. Nejpodstatněji zasáhli do inscenace při vedení loutky představující syna Butterfly. Umění kurogo v jejich podání bylo skutečně mistrovské. Někdy jsme měli pocit, že loutka - toto neživé stvoření, ožila, dýchá a prožívá všechno dění kolem sebe. Například, když spolu s matkou a Suzuki dlouho do noci sedí na prahu domu a čekají na Pinkertona.

Na začátku druhé části druhého dějství, kdy orchestrální předehra trvá téměř čtyři minuty, jsme mohli sledovat kabuki - japonský tanec, ve kterém netancovaly ženy, tentokrát hlavní hrdina, výrazně namalován a dramatickými gesty, tančí obklopen lampióny – symbolem štěstí.

Opera Madam Butterfly je velice vděčná svým syžetem, krásnými áriemi, možnostmi scénického ztvárnění. Inscenace Madam Butterfly z Metropolitní opery byla příkladem toho, že když je opera postavěna na kvalitních interpretech, může jednoduchá a neokázalá scéna podtrhnout jejich výkon a dosáhnout velmi silného efektu a emočního zážitku.

V sobotu 16. dubna 2016 nás Metropolitní opera zve na Donizettiho operu Roberto Devereux a 30. dubna 2016 je na programu Elektra Richarda Strausse. Máme se nač těšit.

Zadáno pro Přenosy z MET