Scéna.cz 

Poslední dílo

„Poslední dílo“ – nejnovější choreografie Ohada Naharina byla také 24. a 25. června v Hudebním divadle v Karlíně posledním představením, jímž byl zakončen letošní ročník mezinárodního festivalu Tanec Praha 2015.
Soubor Batsheva Dance Company už se ve své juniorské sekci na Tanci Praha objevil a jeho vystoupení podobně jako i jiné podoby izraelské taneční tvorby vynikají nesmírným náporem energie. Nyní se Naharin zabývá vedle tradiční inspirace izraelským folklórem rozpoznatelné v takřka každém jeho kuse dalšími zdroji a vzdálenějšími oblastmi.

Osou celého „Posledního díla“ a spojujícím prvkem jinak velmi různorodého až tříštivého celku je „běžkyně“ v modrých dlouhých šatech v levém rohu scény, která bez přestání, bez jakékoliv výchylky či změny, stále ve stejném rytmu ubíhá na běžeckém pásu od počátku do konce, aniž by věděla kam, aniž by se nějak podílela na dění. Vlastní „performance“ se odehrává v jakýchsi kvantech, shlucích vystoupení jednotlivců, dvojic, skupin, přetavujících se z jednoho v druhé, rozptýlených i ostře odlišených. Převažuje meditativní tempo, jsou ověřovány možnosti m anipulace s rovnováhou, vyvažováno těžiště, v nových originálních pohybových kombinacích jsou zkoumány způsoby emocionálního vyjádření. Toto pohybové „rozjímání“ vyžaduje dokonalou koordinaci těla, každého svalu. Interpreti v jednoduchých tréninkových dresech s lehkostí vyprávějí pohybový příběh bez děje, který je ozvláštňován různými převleky. Všichni se odívají do bílé barvy, jedna z tanečnic se proměňuje v „baletku“, čtyři muži si natahují dlouhé černé hábity a vstupují do rolí snad „kněží“, „zasvěcenců“, kteří předávají nějaká tajemství př ihlížejícím, posedávajícím na hraně vyvýšené plošiny. Z řady vystupují jednotliví tanečníci se svými tématy a také baletka tančí bizarní duet s jedním s „kněží“. Po dlouhých zpomalených chvílích přísné disciplíny a sebekontroly dostávají všichni šanci se „spontánně“ projevit a vybít si nastřádanou energii – nastává pravá taneční smršť - dynamické figury, skoky - lety prostorem, akrobatika, vše o čem se domníváme, že v tom právě Batsheva vyniká.

„Rozuzlení“ je velmi zvláštní a jakoby naznačovalo, že přece jen je zde nějaký na povrchu nerozpoznatelný „obsah“ nebo možná také má ponechat diváky v nejistotě o této věci. Jeden z tanečníků přichází s mikrofonem, oblepuje jej lepenkou a takto také postupně uvádí do klidu, spoutává, spojuje a zakonzervovává všechny osoby na scéně do ohromné pavučiny. Jeden z mužů vypálí salvu ze samopalu a do rukou běžkyně vtiskne další muž bílý prapor příměří.

Můžeme tedy jenom spekulovat o symbolech a rozvíjet své vlastní asociace, autor nás v tom nijak neomezuje ani nám nepomáhá. Výstižným označením se zdá být „taneční meditace“, které užila v úvodním komentáři spoluředitelka festivalu Markéta Perroud. Ať už se za dílem skrývá jakýkoliv koncept, zůstává faktem, že tanečníci souboru Batsheva Dance Company se předvedli v plném lesku svého profesionalismu, Ohad Naharin projevil své skony k metafyzice a jeho “Poslední dílo“ úspěšně završilo a ozdobilo celý festival Tanec Praha 2015.