Scéna.cz 

Legenda jménem Kubelík

Dokument o krásném uměleckém vztahu otce a syna - Jana a Rafaela Kubelíkových uvádíme u příležitosti 100. výročí narození světově proslulého dirigenta, který spatřil světlo světa na prahu první světové války (2000). Scénář J. Pilka. Režie M. Suchánek
„Můj otec mi dal vlastně celý hudební svět do vínku, jemu jsem vděčný za všechno“, řekl dirigent světového renomé Rafael Kubelík (29. 6. 1914 - 11. 8. 1996) o proslulém českém houslovém virtuosovi u příležitosti svého posledního koncertu v listopadu 1991 v Praze a pokračoval: „Když zemřel, věděl jsem, že nezemřel, že žije ve mně dál. Každé slovo o něm není dostatečně silné, není dostatečně krásné, není dostatečně věrné, není dostatečně svaté. Nemůžu nic víc říct, než bez něho bych nebyl.“

Dokument je rozdělen do tří částí: První přibližuje život a fascinující výkonné umění houslového virtuosa Jana Kubelíka (1880–1940), který se oženil s krásnou maďarskou hraběnkou Marianne Czáky-Széllovou a zplodil s ní šest dětí. Poslední, nejmladší byl syn Rafael, který naštěstí nepokračoval ve šlépějích svého otce, i když byl sám také skvělým houslistou a klavíristou. Místo toho se stal mistrem taktovky a už ve dvaceti letech poprvé řídil Českou filharmonii. Spolu s ní se postupně účastnil koncertních turné v Itálii a Anglii. Po krátkém angažmá v brněnské opeře byl v roce 1942, tedy již ve svých 28 letech, jmenován uměleckým ředitelem České filharmonie. V roce 1946 s orchestrem zahajoval i uzavíral první ročník festivalu Pražské jaro.
Po únorovém komunistickém puči v létě roku 1948 emigroval. Postupně se vypracoval v jednu z největších dirigentských osobností své doby. V letech 1950–1953 stál jako umělecký ředitel a dirigent v čele Chicagského symfonického orchestru, pak byl v polovině padesátých let minulého století jmenován hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně, kde působil do roku 1958. Po období častého hostování (Vídeňská či Izraelská filharmonie) byl v letech 1961–1979 šéfdirigentem symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově, ze kterého vytvořil přední světové hudební těleso. Současně působil v Metropolitní opeře v New Yorku.
Po obnovení demokracie v Československu přijel po dlouhém období emigrace zpět do vlasti, aby po 42 letech stanul za dirigentským pultem České filharmonie, s níž otevřel provedením Smetanovy Mé vlasti mezinárodní hudební festival Pražské jaro 1990.
Místem posledního odpočinku otce Jana a syna Rafaela se stal Slavín na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Vysílání: 29.6., 22.10 hod., ČT art
Opakování: 30.6., ČT art.