Scéna.cz 

Vrchol flamenca v kinech

Slavný španělský choreograf a popularizátor flamenka Antonio Gades patří mezi největší taneční ikony 20. století. Jeho odkaz nadále nese famózní baletní soubor, jenž Gades sám kdysi založil. Několik uhrančivých flamenkových představení Baletu Antonia Gadese bylo v madridském Teatro Real zaznamenáno pro velká plátna kin. Celý působivý cyklus bude k vidění v pražských kinech Aero, Světozor a Radotín.

25. února cyklus zahájí ve Světozoru věhlasná CARMEN, jejíž nastudování vzniklo v těsné spolupráci s Carlosem Saurou. Jevištní adaptaci FUENTEOVEJUNA na motivy dramatu Lope de Vegy s předstihem odpromítá kino Radotín již 22. února, zatímco v Praze tento titul uzavře flamenkový cyklus 20. května. 26. března proběhne další flamenkový večer v žižkovském Aeru s baletním dvojpředstavení KRVAVÁ SVATBA a SUITE FLAMENCA.

Obě představení názorně dokládají Gadesovu tvůrčí šíři i jeho hluboké taneční cítění. Suite Flamenca vychází z tanců tradičního flamenca, jak ho Gades osobně vnímal. Těmito tanci zahájil na začátku 60. let svoji sólovou dráhu. Postupem let pak nastudoval Gadesův soubor osm flamenkových choreografií, z nichž vzniklo právě představení Suite Flamenca - řada svrchovaně uměleckých čísel propojujících estetiku flamenka se sóly, duety a skupinovými tanci, to vše pod Gadesovou tvůrčí vizí, jejíž inspirační zdroje tkvěly v avantgardě stejně jako v klasickém umění.

Krvavá svatba, jejíž premiéra se uskutečnila v roce 1974 v Římě, ukazuje na další významný prvek Gadesovy tvorby, a sice na baletní adaptace literárních děl slavných španělských básníků a dramatiků. Na nich Antonio Gades často spolupracoval s jinými vrcholnými španělskými choreografy a nikdy v nich nezapřel své patriotství ke španělskému folkloru a jižanskému pojetí tragiky, vášně či smrti. Při rozpravě o jedné ze strhujících jevištních scén Krvavé svatby, o souboji mezi Leonardem a ženichem, shrnul tehdy Gades svůj přístup k tvorbě slovy: „Tato scéna je to nejtěžší, co jsem v životě dělal. Vyžaduji hodně, všechno. Je to syntéza utrpení, tanec, jako by se šlo na smrt, ale setkání se smrtí je prosté, bez zoufalství a velké podívané.”
I poslední Gadesova baletní produkce Fuenteovejuna čerpá ze španělské literatury, zde z Ovčího pramene klasika pozdní renesance Lope de Vegy. Světový taneční mistr a choreograf v této baletní adaptaci dosáhl vrcholu své tvůrčí zralosti a naplnil v naprosté jednoduchosti soustředěný divadelní prostor čistou kvintesencí flamenka a klasických španělských tanců. Historický příběh vesnické vzpoury proti krutému a bezbožnému šlechtici je zde podán v ryzí řeči těla a vrací se na baletní scénu poprvé, kdy ji už navždy opustil sám Gades.

Antonio Gades se sám nikdy neprohlašoval za umělce, označoval se jako „trabajador del baile“, tedy jako jakýsi taneční dělník. Určitě ho bytostně ovlivnil původ z chudé rodiny, poznání hladu a soucit s dělným lidem. A pak také jeho velcí taneční učitelé, především Pilar López, která ho pokřtila uměleckým jménem Antonio Gades a s níž studoval pravidla lidového španělského tance: navarrské joty, andaluského flamenka, katalánské a baskické školní tance atp. Velice významná byla i jeho filmová spolupráce s Carlosem Saurou, který se podílel na námětu, choreografii a osvětlení Carmen. Neúnavný popularizátor tradičních španělských tanců, skvělý tanečník a invenční choreograf, jenž mistrně propojoval klasický balet s lidovými tanci, žije i nadále posmrtně ve svém souboru, který nese jeho jméno i tvůrčí odkaz.