Scéna.cz 

M is for... - Odnesený (a opět přinesený) Orchestr Berg

Spojovacím článkem dramaticky poněkud nesourodého programu společného večera Orchestru Berg a tanečního souboru 420people pod názvem "M is for..." na Nové scéně je živá hudba orchestru a - tanec.

Bizarní pocta Mozartovi (1756 - 1791) k dvoustému výročí jeho úmrtí z roku 1991, postmoderní abecední film Petera Greenawaye "M is for..." , vznikl na podkladě hudby nizozemského skladatele Louise Andriessena, kterou přednesl živě v první - filmové - části Orchestr Berg se zpěvačkou Markétou Cukrovou pod taktovkou Petera Vrábela. Orchestr Berg je také aktérem druhé hudebně taneční části "Rezonance na pěší vzdálenost" v choreografii Nataši Novotné.

S tancem to není tak přímočaré. Je zde tanec stvořeného člověka (M = Man) - "uvařeného a upečeného z masa a krve, ulepeného z papíru, ukutého z kovu, ušitého z látky, uhněteného z hlíny", jehož bylo třeba naučit pohybu (M = Movement) a hudbě (M= Music) a dokonalou hudbu mohl stvořit jen - M= Mozart. Tanec "Adama", odehrávající se na kuchyňském stole - oltáři , kde si božský výtvor zkouší, jak fungují jednotlivé údy, po skutečný "balet" ve velkém auditoriu theatrum anatomicum, úchvatná anatomická studie lidského těla, jakoby zasahující do nitra a odhalující v nahotě více než kůži a svalstvo.

Tanečník (choreografie a interpretace Ben Craft) mizí s koncem filmu, zkoumavý tanec se přenáší reality a provozují ho nyní lidské bytosti, které se božskému světu (možná) chtějí připodobnit. Určitým způsobem navazuje logikou pohybu dívka s bílými pingpongovými míčky - Zuzana Herényiová - která si je vkládá pod pružný trikot a pozoruje je z různých úhlů a poloh na zemi (míčky nejsou žádným symbolem, pouze dobře rezonují na dřevěné podlaze, vysvětluje skladatel hudby Jan Trojan).

Zatímco si dívka hraje s míčky, potýká se vpravo Václav Kuneš s černou dřevěnou krychlí - lze na ní i v ní sedět, stát, vzadu "spěchá" jako o život Nataša Novotná a po celé ploše přechází Milan Odstrčil a organizuje orchestr. Je třeba postavit ležící hudebníky s nástroji, připravit notové pulty a přenést dirigenta na vhodné místo. Pak by se již mohl orchestr pustit do koncertování a v klidu zahrát originální skladbu pro žestě a elektroniku Jana Trojana, kdyby situace nesklouzla do ještě většího chaosu. Konfigurace se stále proměňuje, tančící si ověřují různé nápady evokované zvuky. Hudebníci jsou zatahováni do jejich experimentů, přenášejí tančící (a ti opět je), jsou donuceni pochodovat okolo jeviště i zcela vytlačeni do zákulisí, aby se vzápětí objevili u vchodu do hlediště a pronikli na svá místa odjinud. Tanečnice vede "dialog" se skladatelem skrze prazvláštní hudební nástroj - velký zavěšený ozvučený kovový obdélník. Ze všeobecného mumraje se náhle vynoří sólové sekvence, které musí nadchnout obecenstvo (včetně přítomného mistra Kyliána). Do hraní, tančení, přicházení, odcházení, přinášení a odnášení je přimíchána (možná až nadbytečně) video projekce a kouř zahalující v závěru tančící páry. Orchestr Berg byl zapojen do tanečního dění už v projektu TimING s DekkaDancers v minulém roce. Vůči DekkaDancers si uhájil svou stavovskou muzikantskou pozici, tentokrát ovšem jemnému nátlaku Nataši Novotné - nikoliv k neprospěchu věci - neodolal.