Scéna.cz 

Houslové koncerty Františka Bendy

Sotva jsem zaslechl demonstrační nahrávku Bendových houslových koncertů – při prezentaci nového supraphonského kompaktního disku – v kavárně Rudolfina, okamžitě se mi vybavila vzpomínka na letitou nahrávku Zachových Sinfonií, které houslový virtuos Ivan Ženatý nahrál se sdružením šesti sólistů. Takřka totožné nástrojové obsazení v novém titulu jeví tudíž nejen neutuchající oblibu interpreta v komorním zvuku, ale zejména ztotožnění se s interpretační realitou oživeného zvuku doby, v níž autor hudby František Benda tvořil a koncertoval. Jde tedy, jak poznamenává Václav Kapsa v textu programové brožurky, o častý obyčej hrávat v Berlíně sólové koncerty v malém nástrojovém obsazení. Pro interprety je to samozřejmě náročnější záležitost, ale také prestižní virtuózní prezentace. Ivan Ženatý přizval ke spolupráci skutečně ambiciózní partnery – v čele s koncertním mistrem Pražské komorní filharmonie Janem Fišerem a violoncellistou Lukášem Pospíšilem.

Vlídná hudba konzervativního, jak praví Václav Kapsa, stylu severoněmecké provenience je v nahrávce zdrojem dobré pohody. Zdánlivé totožné koncerty jsou dokonalým ukázněným produktem požadavku hudby k tabuli, k pohodě, kterou nenarušují naléhavá appassionata pomalých vět, jež jsou spíše vznešeně klidné. Jejich melodika je umírněná a soustředěná interpretace sólových houslí zpívá volně ubíhající kantilénu bez přehnané snahy vytěžit dojem z vrcholných zvukových vlastností dokonalého mistrovského nástroje. To vše platí pro všechny tři koncerty psané v durových tóninách – v Koncertech C dur, B dur a D dur – a Ženatého interpretační pojetí nikterak výrazně nepřekročí svůj poučeně přijatý limit ani v závěrečném Koncertu a moll, třebaže právě zde se proklamuje zjevná přítomnost „citového stylu“. Virtuózní pasáže provedené v tempu a se zrale prezentovanou lehkostí pak ústrojně doplňují celkový interpretační obraz do vyrovnaného a věrného vyznění díla. Přítomný soubor členů Pražské komorní filharmonie je přesvědčivě sehraný a Ženatý neuděluje svým partnerům interpretační lekci, nýbrž muzicíruje s nimi jako rovnocenný člen ansámblu a zároveň povyšuje vybroušený výkon celku nad běžnou rutinní nahrávku do výšin nevšedního hudebního prožitku. Buklet kompaktního disku je opatřen zajímavou reprodukcí dobové krajinomalby řeky Labe v Drážďanech od Bernarda Bellotta zvaného Canaletto mladší. Snad by stálo za námahu najít jinou podobenku Ivana Ženatého – stylově uvolněnější, méně romanticky, ba dramaticky soustředěnou – než je ta od Tomáše Lébra, kterou editorka Daniela Bálková do bukletu vybrala. Velmi zajímavý je ovšem text doprovodné úvahy Václava Kapsy – je odborně na výši a zároveň publicisticky zaujatý a přitažlivý.

ALBANY TROY 1320
SUPRAPHON SU 4064-2
František Benda: Houslový koncert C dur, Houslový koncert B dur, Houslový koncert D dur, Houslový koncert a moll
Ivan Ženatý – housle, Prague Philharmonia / Pražská komorní filharmonie (Jan Fišer – housle, Jakub Fišer – housle, Stanislav Svoboda – viola, Lukáš Pospíšil – violoncello, Pavel Klečka – kontrabas, František Štastný – cembalo)
Nahráno ve dnech 19. – 21. 5. 2011 a 14. 1. 2012 ve Studiu Martínek v Praze, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Jan Lžičař, produkce Matouš Vlčinský.
Zdroj Hudební rozhledy 12/2012 - Rafael Brom.