Scéna.cz 

Terezínská opera Brundibár zazní v Českém muzeu hudby

Národní muzeum – České muzeum hudby připravilo na neděli 4. listopadu 2012 od 17.30 hod. mimořádné představení BRUNDIBÁRA, dětské opery o zlém flašinetáři, známé zejména svým uváděním v terezínském ghettu. Návštěvníkům se tím nabízí jedinečná příležitost v rámci doprovodných programů k výstavě Kouzelné hrací strojky zhlédnout u nás tak vzácně uváděnou operu. K opeře Brundibár jsou připraveny přednáška a beseda, kde se zájemci dozví více o pozadí vzniku a uvádění tohoto jedinečného díla.

České muzeum hudby čeká v neděli 4. listopadu představení opery Brundibár v podání komorního orchestru Archioni Plus a Dismanova rozhlasového dětského souboru pod vedením Zdeny Fleglové. Malá opera Brundibár, určená pro dětské herce, vznikla roku 1938, kdy ji pro soutěž vypsanou Ministerstvem školství a národní osvěty vytvořili Hans Krása a Adolf Hoffmeister. Vzhledem k nadcházejícím událostem nebyla soutěž nikdy vyhodnocena a operu čekal zcela jiný osud. Poprvé ji nastudoval za naprostého utajení Rudolf Freudenfeld s dětmi ze židovského útulku na pražském Hagiboru. Po své deportaci do Terezína dokázal Freudenfeld operu za provizorních podmínek znovu nacvičit a asi 55krát ji v táboře uvést. Opera o vítězství dobra nad zlem, dětí nad tyranem Brundibárem, dávala terezínským dětským hercům i divákům naději a vůli k životu, což vyjadřuje i text finální písně: „Brundibár poražen, utíká do dáli, zaviřte na buben, válku jsme vyhráli. Vyhráli proto jen, že jsme se nedali, že jsme se nebáli, že jsme si všichni svou písničku veselou do kroku zpívali…“ Brundibár svou zpěvností a příběhem o společném vítězství dětí a zvířátek nad zloduchem byl i je blízký dětským divákům, ale jeho moderní hudba přináší bezpochyby zážitek i dospělým. Představení je pečlivě nastudovanou replikou terezínské verze opery a v Čechách i ve světě je s úspěchem uváděno již 20 let.

Uvedení opery předchází pásmo básní terezínských dětí O motýlech, kteří nebyli, zhudebněných skladatelem Michalem Macourkem. „Ač jsou tyto básně dětské, jsou z nich cítit zážitky a prožitky, které bychom očekávali u mnohem starších jedinců. Snažil jsem se o vznik opravdových písniček, které jsou leckdy v hudebním protikladu s jejich tragickým obsahem,“ dodává Macourek.