Scéna.cz 

OSUDové setkání Roberta Wilsona s Leošem Janáčkem II.

V této inscenaci vstoupila poprvé (!) na scénu Národního divadla slavná česká mezzosopranistka Soňa Červená, která ztvárnila alegorickou mimickou roli s příznačným jménem Fatum. Poté, co se tato vynikající umělkyně, dvojnásobná držitelka titulu komorní pěvkyně rozhodla ukončit svoji aktivní pěveckou kariéru, přijala angažmá ve známém divadle Thalia v Hamburku, kde dodnes vytváří rozmanité činoherní role klasického i moderního repertoáru. Zde také vystoupila v několika projektech Roberta Wilsona, jenž jí nabídl spolupráci na nové inscenaci Janáčkovy opery Osud v ND Praha. Soňa Červená se tak po letech vrací na pražskou divadelní scénu, kde v minulosti mnohokrát hostovala na jevištích Stavovského i Smetanova divadla, Národní divadlo jí však zůstávalo po léta uzavřeno.

Ze sólistů sklidil o premiéře největší úspěch slovenský tenorista Štefan Margita. Postavu skladatele Živného odvedl na úrovni, osobně si však myslím, že má v repertoáru jiné janáčkovské role, které jsou jeho pěveckému výrazu mnohem bližší. Obsazení role Míly Válkové mladou sopranistkou Ivetou Jiříkovou je bezpochyby pro inscenaci přínosem, místy ale jí však nebylo rozumět, navíc jsou v jejím hlase patrné náznaky forze, což je v jejím věku alarmující.
V roli Míliny matky vystoupila Eva Urbanová. Její výstup v prvním jednání, kde uplatňovala pouze sílu hlasu na úkor srozumitelnosti textu, poněkud kontrastoval s rozsáhlým výstupem z jednání druhého, který zazpívala s odzbrojující technickou suverenitou a uplatnila zde všechny výrazové možnosti svého nádherného dramatického sopránu k vyjádření složitého psychického stavu šílené matky.
Dr. Suda tenoristy Jaroslava Březiny patří k dalším skvělým pěveckým kreacím, které tento mladý perspektivní pěvec s úspěchem na scéně Národního divadla vytváří.
V postavách vychovatelky slečny Stuhlé a malíře Lhotského a Konečného opět potvrdili své mimořádné pěvecké kvality mezzosopranistka Yvona Škvárová, barytonista Ivan Kusnjer a basista Luděk Vele. Výborně se uvedl také Roman Janál v postavě Vervy.
Sloučení rolí První dámy, Slečny Pacovské a elévky Součkové se neukázalo jako příliš šťastné. Martina Bauerová odvedla na odpovídající úrovni pouze postavu Součkové. Ve velmi dobré formě se představil pěvecký sbor (sbormistr Pavel Vaněk). Škoda jen drobného intonačního zaváhání sopránové sekce v osmé scéně prvního jednání.

Inscenaci hudebně nastudoval Jiří Bělohlávek, který opět prokázal svůj mimořádný cit pro Janáčkovu hudbu, jež je patrný nejen na téměř dokonalé souhře orchestru, ale také na samotném výběru interpretů jednotlivých zpěvních partů. Precizně připravený orchestr se tak stal pod jeho vedením skutečným partnerem pěvců na jevišti a patří mu velký podíl na celkově velmi kladném vyznění premiérového večera.

Nové nastudování opery Osud od Leoše Janáčka je bezpochyby výrazným dramaturgickým počinem, který se zapíše do historie českého divadla.Vedení opery ND tak na sklonku svého funkčního období uvedlo inscenaci, kterou může Praha díky strhující režijní koncepci a kvalitnímu hudebnímu nastudování směle konkurovat světovým operním metropolím.