Scéna.cz 

Leopold Godowsky: 22 studií pro levou ruku na Chopinovy klavírní etudy

Legendární americký klavírista polského původu Leopold Godowsky (1870–1938) inspiroval dobové pianisty, podobně jako později Heinrich Neuhaus a Ferruccio Busoni, k co největší přirozenosti a hlavně uvolněnosti pianistického projevu a bylo až neuvěřitelné, jak usilovně v tomto směru sám na sobě pracoval. Svědčí o tom i jeho vlastní kompozice, z nichž největší proslulosti se dostalo různým transpozicím, přesněji řečeno pia-nistickým stylistickým studiím, kterými se Godowsky snažil vyjádřit nejkomplikovanější harmonické a figurační postupy těmi nejomezenějšími prostředky. Přesně takové studie představuje i Godowského cyklus 22 studií pro levou ruku na Chopinovy klavírní etudy, které mimochodem vznikly 30 let před Ravelovým Klavírním koncertem pro levou ruku.

Nutno předeslat, že jde o počin, v němž autor v žádném případě netouží po nějaké senzacechtivé ekvilibristice, nýbrž počin, který slouží jako etudy k vlastnímu pianistovu zdokonalení. Jen málo klavíristů se je odvážilo hrát, natož zaznamenat na zvukový záznam, o to je vítanější, že se k tomu nyní odhodlal i pianista současný, a to mladý srbský rodák Ivan Ilić. To, že číslování Godowského studií nemá nic společného s číslováním Chopinových etud, ani to, že se v dokumentaci nahrávky na ambaláži tohoto CD neuvádí, ke které etudě se vlastně daná studie váže, by nemělo být pro toho, kdo Chopinovy etudy zná podrobně, překážkou. Nepřekvapuje ani to, že ani jedna Godowského studie nedodržuje Chopinem zvolenou tóninu příslušné etudy. Je to pochopitelné – hned jako druhé číslo nahrávky je například pro levou ruku transformována Chopinova rozkladová Etuda C dur z op. 10, pro níž volí Godowsky ve své studii z manuálních důvodů tóninu Des dur, a to zřejmě proto, že prstový rozsah velké tercie v Des dur je menší než v C dur, přičemž s podobným postupem se setkáváme i v dalších studiích. Samozřejmě všechny etudy se z nahrávky v takové transformaci ozývají v podstatně pomalejším tempu, než jsme zvyklí, co je však opravdu pozoruhodné, že Chopinovy stylizační finesy se z těchto transpozicí pro levou ruku neztrácejí, zachována je i harmonická kostra a dobře vnímáme dokonce i Chopinův melodický plán, což je při hraní jedinou rukou krajně obtížné. Někde bychom čekali, že si Godowsky svou úlohu při transformování takto harmonicky bohaté a virtuózně rozvířené hudby zjednoduší, a to třeba tím, že se bude odrážet od zdůrazněného základního harmonického tónu nebo akordu, nad nímž rozvine jednotlivé figurace. On však postupuje daleko složitěji – melodický hlas do Chopinových figuračních oblouků doslova vsouvá. Je pravda, že si přitom někdy pomáhá přidanými tóny a to hlavně u arpeggií (a nejen ve Studii č. 35. která k tomu přímo vyzývá), nikdy ale nenechává znít melodickou frázi pouze nahoře nebo dole, ale pracuje s ní jako s vůdčím kontrapunktickým hlasem coby skutečný mistr romantické polyfonie. Pravda, u těch harmonicky zpěvnějších čísel si musí každý interpret, tedy i pro tuto nahrávku znamenitě disponovaný Ivan Ilić, velice vypomáhat pedálem, proto zní tato hudba také více legatově a diskantové figurace ztrácejí onen přirozeně zvonivý témbr. To vše však vnímáme jako svébytnou poetiku, jsouce si vědomi onoho tak obrovského omezení, jaké hra pouze levou rukou představuje. Co mě při poslechu fascinovalo, byly například Godowského Studie č. 3 A dur a č. 44 f moll. Nemohl jsem uvěřit, že onu vyťukávanou vícehlasou melodii v první jmenované skladbě, která je provázena permanentním chromatickým vlněním, nebo onu strhující crescendovou gradaci rozeznívající celou klaviaturu ve skladbě druhé je vůbec možné hrát pouhou jednou rukou. Silný emotivní zážitek, zejména díky volně plynoucí zpěvné střední části, mi v Iličově podání připravila Studie č. 41 b moll, zatímco snad o největší překvapení po hudební stránce se zasloužil téměř impresionistický harmonický obraz na začátku Studie č. 30 F dur. Jde o vnitřně prožité a takřka „brahmsovsky“ kompozičně posvěcené charakteristické kusy. Okouzlení Chopinem je v plné míře přítomno, ale posunuto někam jinam. Je to obraz snahy ubrat pianistovi polovinu vyjadřovacích prostředků a přitom ho donutit hrát tak, aby jeho projev neztratil typicky, byť v komornějším duchu odvíjený romantický vzlet.

PARATY 311.205
Leopold Godowsky: 22 studií pro levou ruku na Chopinovy klavírní etudy
Ivan Ilić – klavír
Nahráno v sále „Marcel Landowski“ v Paříži v červenci 2009 a v červenci 2010, hudební režie Bruno Procopio, zvuková režie Judith Carpentier-Dupont. Celkový čas 71:15. Zdroj Hudební rozhledy 07/2012 - Miloš Pokora.