Scéna.cz 

„Setkávám se spíše s rolemi „potvor““

Na otázky odpovídá Jana Štefáčková, sólistka operního souboru NDB, kterou nyní můžete vidět kupříkladu v Hoffmannových povídkách či v opeře Andrea Chénier.

Vezmeme to úplně od začátku: mohla bys čtenářům Aplausu popsat svoji cestu na operní jeviště brněnského Národního divadla? Vzpomínáš si, kdy sis poprvé zazpívala?
Pocházím ze Šumperka, kde jsem jako dítě zpívala ve sboru. Když jsme se potom s rodiči přestěhovali do Přibyslavi, připadala mi divná představa, že bych už znovu neměla zpívat. Začala jsem tedy navštěvovat soukromé hodiny zpěvu - a hrála jsem také ochotnické divadlo. Paní režisérka tohoto divadelního souboru mě nakonec přemluvila, abych to se zpěvem zkusila na konzervatoři: připravila mne k přijímacím zkouškám a já jsem se skutečně dostala na pražskou konzervatoř. Tam jsem studovala u profesorky Jarmily Krásové… Po skončení školy jsem se zúčastnila několika konkurzů - a vyšlo to v Brně…

Která postava byla na scéně tohoto divadla tvojí první?
Role Mercedes v Bizetově opeře Carmen. Ale tenkrát jsem v Brně pouze hostovala: až díky ní jsem zde následně dostala stálé angažmá… Dále jsem si zazpívala v operách Příhody Lišky Bystroušky, Lucia di Lamermoor, Kouzelná flétna, Hoffmannovy povídky, Andrea Chénier, Salome nebo České jesličky…

Kdybychom jmenovaly konkrétní role v těchto operách, narazily bychom na několik ,,kalhotkových": nejvýznamnější z nich je nepochybně role věrného přítele Niklase v Offenbachově opeře Hoffmannovy povídky. Bylo pro tebe obtížné ztvárnit - herecky i pěvecky - tuto chlapeckou postavu?
Na kalhotkové role si už pomalu zvykám: setkávám se s nimi často, a tak mi už přestává dělat problémy obejmout na scéně ženu (smích). Takže po herecké stránce pro mne Niklas nějakým obtížným oříškem není. A po stránce pěvecké - z hlediska hlasové polohy - mi vyhovuje taktéž.

Myslíš, že je to právě tvoje specifická mezzosopránová hlasová poloha, jež tě předurčuje k oněm ,,kalhotkovým" rolím?
No, když si sepnu vlasy, vypadám prý opravdu jako kluk (opět smích)… Ale musím říci, že postava Niklase není tak ryze chlapeckou rolí - alespoň ne podle původní, o něco delší verze Hoffmannových povídek. Zde je Niklas vlastně Múzou, jež se přestrojila za muže, aby mohla být na blízku Hoffmannovi: chce ho totiž chránit před nešťastnými milostnými dobrodružstvími. Postava Múzy však v naší, zkrácené verzi chybí: Niklas je pouze Hoffmannovým přítelem. Když se Hoffmann dostane do nějaké svízelné situace, Niklas se ji snaží vyřešit… Je ale škoda, že v této verzi Múza chybí: bez ní postava Niklase trochu ztrácí své opodstatnění či smysl.

Role Múzy tě sice minula, ale měla jsi příležitost ztvárnit na jevišti jiné božské či nadpozemské bytosti: v opeře Jaroslava Křičky České jesličky jsi představovala Archanděla Gabriela, v opeře Michala Košuta Ifigenie zase Pallas Athénu…
V Českých jesličkách jsem si zazpívala ráda: jsem věřící, a proto je mi blízký už samotný příběh, který tvoří děj opery - příběh o putování Panny Marie a Josefa a o narození Ježíše. Musím říci, že možnost představovat právě Archanděla Gabriela byla pro mne ctí. Na tuto roli jsem se tedy vzorně připravovala: pročítala jsem si Bibli a hledala v ní místa, kde se píše právě o Archandělu Gabrielovi… Představovat tohoto anděla na jevišti bylo tedy pro mne velkým zážitkem - ovšem až na ta křídla, která jsem musela stále tahat na zádech. Byla to těžká železná konstrukce a já měla občas strach, že pod její vahou upadnu… Krásný kostým jsem dostala také pro svoji roli Pallas Athény, o které jsi mluvila. V tomto případě byla ovšem škoda, že jsem v průběhu celého představení musela zpívat za scénou: můj kostým bohyně si tedy diváci mohli prohlédnout až na ,,děkovačce"! Karla Štaubertová, jež inscenaci režírovala, mi k mému postavení za scénou řekla, že ne všem smrtelníkům je dovoleno spatřit bohyni…

Už jsme spolu mluvily o tvých chlapeckých i nebeských rolích - nezmínily jsme se však o další ,,sérii" postav, které taktéž k mezzosopránovému repertoáru patří: jsou to tentokrát postavy ženské…
No, mezzosopranistky se nejčastěji setkávají s postavami ,,druhých" žen: hlavní ženské role bývají svěřovány spíše sopranistkám. I když není to zcela pravidlem: kupříkladu role Carmen je určena pro mezzosoprán - ale pro takovou roli já nemám dost dramatický hlas… Setkávám se spíše s rolemi ,,potvor", dvorních dam či komorných…

Role komorné a později přítelkyně své paní ti byla svěřena v opeře Umberta Giordana Andrea Chénier, kterou právě v tomto období mohou diváci zhlédnout na scéně Janáčkova divadla…
Tuto operu mám velmi ráda: hudba k ní napsaná je opravdu krásná…! Kromě toho musím říct, že jsem při studiu své role Bersi získala také hodně zkušeností: alternovala jsem s vynikající Victorií Mayfatovou, od které jsem se mohla mnohému naučit. Jak po herecké, tak i pěvecké stránce…

Škála tvých rolí je tedy opravdu velmi pestrá a široká. Nemrzí tě však přece jen - alespoň trošku - že jsi do vínku nedostala sopránový hlas? Třeba bys potom na jevišti mohla zpívat hlavní ženské role - role milovnic…?
Ne, to mne opravdu nemrzí. Jak už jsem řekla, na své role - i ty chlapecké - jsem si už zvykla. Mám je ráda…

Můžeš ještě na závěr čtenářům prozradit, co tě v profesionálním životě čeká v nejbližší době?
V té úplně nejbližší době - tuto sobotu (pozn. red.: 9. 2. 2002) - mě čeká premiéra v pražském Stavovském divadle. Představím se v roli Cherubína v Mozartově opeře Figarova svatba. Opět jedna kalhotková role… A na konci sezóny si zazpívám tady, v Brně: v Korngoldově opeře Mrtvé město.

(Zdroj Aplaus)