Scéna.cz 

Vážná hudba v době globalizace

Jiří Stárek vystudoval dirigování na pražské AMU. Do srpna roku 1968, kdy emigroval do Německa, působil jako dirigent Československého rozhlasu. Během dalších 22 let dirigoval přední orchestry Evropy, Asie, Ameriky a Austrálie. A všude se snažil zařazovat do programů také skladby českých autorů. Ve své vlasti dirigoval znovu poprvé roku 1990. Z rozhovoru otištěném v lednových Hudebních rozhledech jsme vybrali pohled Jiřího Stárka na vážnou a moderní hudbu.

Jak se díváte na vývoj vážné hudby v dnešní době globalizace a ohromného rozmachu popkultury ve světě?
Musím říci, že s určitými obavami. Mám obavy o Prahu jako středisko evropské kultury vysoké úrovně a mám obavy o osud vážné hudby vůbec. Přísloví „Co Čech to muzikant“ dnes už bohužel neplatí. Myslím, že nepřeháním, řeknu-li, že jsem během svých studií a své dirigentské činnosti v Československém rozhlase znal Prahu s jejími jedinečnými dirigentskými osobnostmi a skvělými interpretacemi jako hudební centrum Evropy. Dnes se interpretace zúžily na dva pojmy: silně a rychle, často postrádají osobitost a hloubku... Po práci se zvukem není ani památky. A právě ta je podstatou a základnou práce s orchestrem.

Dirigent se dnes nemusí tolik zabývat technickými problémy jako dříve, dnešní orchestrální hráči jsou na vynikající úrovni, ale hudba je především zvuk a práce s ním je nesmírně důležitá. Malý význam, který se práci se zvukem přikládá, mne naplňuje obavami. A velké obavy mám i o vážnou hudbu vůbec. Veškerá média masivně podporují pop a rock a neúnavně představují nejrůznější skupiny a tzv. megastars, z nichž skoro všichni jsou bez hlasu a jen mlátí do kytary. O jejich hudebním vzdělání v tom smyslu, co se obecně pod tímto pojmem rozumí, mám velké pochybnosti. Někdy mám dojem, jakoby znalost různých stars patřila dnes spíš ke všeobecnému vzdělání, než znalosti z oblasti vážné hudby. Když se v televizních kvízech sem tam objeví otázka z oblasti vážné hudby, má s tím většina kandidátů velké problémy. A když učitel hudby na otázku, kolik částí má Smetanova Má vlast, odpoví, že pět, pak se mi zdá, že tu není něco v pořádku. Vážná hudba se stala popelkou. Mládež je od nejútlejšího věku krmena téměř výhradně pop kulturou. V tom vidím nebezpečný vývoj pro naši hudební kulturu.