Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

EPOQUE QUARTET, jazz a klasika

Zleva V. Petrášek, M. Válek,V. Klánský a V. Kroupa (Foto Robb Silberstein)

V jídelně v suterénu Rudolfina si se mnou na počátku října 2001 povídali dva sympatičtí mladí muzikanti o minulosti, současnosti i budoucnosti komorního sdružení, které vzniklo počátkem roku 1999 po rozpadu původního Kvarteta Apollon. Violista Vladimír Kroupa a cellista Vít Petrášek nechtějí minulost a okolnosti rozchodu původní „apollonské“ sestavy příliš podrobně připomínat, protože je víc zajímá současná, aktuální činnost jejich souboru EPOQUE QUARTET. Přesto jsem se jich zeptal:
Jako Apollon Q vzniklo vaše komorní těleso v roce 1993. Od té doby se datují mimořádné úspěchy souboru, který se vedle tradičního koncertního repertoáru věnoval – jako jediný u nás – také interpretaci jazzových skladeb (Dizzy Gilespie, John Coltrane, Thelonious Monk, Miles Davis). Potom se ale název i obsazení změnily. Proč?
Šlo o určité neshody charakteru – řekněme – uměleckého, zejména pokud jde o dramaturgickou orientaci; byl to problém vyhraněnosti tělesa. Zatímco my s Martinem Válkem jsme měli jasnou představu o průkopnickém charakteru souboru, který by v rovnocenném vzájemném poměru hrál skladby jazzového charakteru i díla tak říkajíc „klasická“, oba další členové tehdejšího Apollon kvarteta upřednostňovali tradičně orientovaný soubor, který by jazzové skladby prezentoval spíše jen na okraji jako jakýsi doplněk či dodatek. Nejdříve jsme se rozumně dohodli na rozchodu, ale pak se to, bohužel, všechno trochu zkomplikovalo při řešení problému registrace názvu tělesa, a tím celá záležitost získala poněkud dramatické kontury… Domluvili jsme se i na tom, že dnešní Kvarteto Apollon nebude novému kvartetu konkurovat, protože bude hrát převážně klasická díla, a my se budeme víc věnovat moderněji orientované dramaturgii. Ale nakonec to dopadlo tak, že i oni dělí svou práci v podstatě rovnoměrně mezi oba žánry či – chcete-li – směry…

Pro Vás byl vzorem světově proslulý KRONOS QUARTET?
Jistě to byl i KRONOS, ale hlavně americké kvarteto TURTLE ISLAND, které hraje výhradně jazzové skladby; od nich máme některá aranžmá. Protože jsme ovšem všichni hudebníky s „klasickým“ vzděláním, chceme být důslední v obou směrech a interpretovat jak klasickou tvorbu, tak moderní jazz.

Už s Kvartetem Apollon jste dosáhli několika cenných úspěchů. Jaké vavříny jste k nim přidali po změně názvu a složení souboru?
Zúčastnili jsme se finále mezi-ná-rodní soutěže smyčcových kvartet v italském Reggio Emilia (v roce 2000); v Praze jsme asi třicetkrát vystoupili v Sukově síni v Rudolfinu, koncertovali jsme v rámci cyklu Koncertního jednatelství FOK v Anežském klášteře, pravidelně účinkujeme v koncertním cyklu Českého noneta a v červnu 2001 jsme vystoupili v sále Bohuslava Martinů. Na čtrnácti koncertech jsme také vystoupili během turné po Francii, byli jsme ve Walesu nedaleko Cardiffu ve Velké Británii, v prosinci roku 1999 jsme hráli v Sarajevu, v loň-ském roce jsme se zúčastnili Chopinova festivalu v Mariánských Lázních a letos podobně vyhraněného festivalu v Gammingu v Rakousku.

Kde se Vám hrálo nejlíp?
Sukova síň je pro nás i akusticky příjemným prostředím – pokud je sál zaplněn. Ke koncertu v Lichtenštejnském paláci jsme přizvali i orchestr, a hráli jsme mj. skladbu Jana Kučery pro kvarteto a orchestr. Pozoruhodné jsou zážitky z Walesu: to je multikulturní festival, v němž se vedle keltského folklóru objevuje i rocková hudba, divadlo, tanec atd.; účast nám přinesla velmi pěkné ohlasy – a pojedeme tam znovu a rádi. V Sa-ra-je-vu bylo tehdy sice „politicky“ horko, ale na zemi leželo půldruhého metru sněhu… Rakouský Gamming je malé městečko v horách s velikým klášterem mnichů – karteziánů.

Věnujete se jen hře v kvartetu nebo ještě jiným muzikantským aktivitám?
Mladší polovina souboru (tj. V. Klánský a V. Petrášek) ještě studuje: Klánský na AMU, Petrášek, který byl ještě do června rovněž posluchačem pražské AMU, jezdí teď do Švýcarska za prof. Markem Jeriem; zbylým dvěma moc času na koníčky nezbývá. Martin Válek se věnuje sólové koncertní činnosti se SOČRem a v zahraničí, „čerstvý“ manžel Vladimír Kroupa se stará o organizační chod souboru, a navíc rád věnuje čas „výrobě“ webbových stránek souboru na internetu. Petrášek hodně čte a rád poslouchá dobrou hudbu.

Kolik Vašeho času patří studiu, kolik vystupování, kolik koncertů v průměru realizujete do roka?
V současném složení probíhá studování nového repertoáru – zřejmě hlavně díky dispozicím a úrovni všech hráčů – velmi pružně a rychle. Dokončili jsme studium Smetanova prvního kvartetu, připravujeme Beethovenův pozdní opus 132. Většinou zkoušíme pět dní v týdnu, ale někdy jen čtyři a jindy zase i šest dní. Do roka odehrajeme v průměru šedesát až sedmdesát koncertů (včetně vystoupení v zahraničí). Do toho ale nejsou zahrnuty například koncerty ve Španělské synagoze, na kterých pro zahraniční hosty Prahy hrajeme několikrát týž program s Barberovým Adagiem a dalšími „konstantně“ hranými skladbami.

Neohrožuje Vás ponorková nemoc?
Ale ano – ta snad ohrožuje všechny, kdo jsou nuceni být spolu dlouho pohromadě – hlavně na zahraničních zájezdech! Víme však, jak se s ta-ko-vými negativními vlivy vyrovnat.

Máte exkluzivní zastoupení v některé z koncertních agentur nebo u některé gramofonové společnosti?
U žádné gramofonové společnosti exkluzivně zastoupeni nejsme, a právě tak nemáme ani výlučnou agenturu – nejspíš proto, že v Česku v tuto chvíli není větší agentura nebo manažer, který by byl schopen spolehlivě zajišťovat koncerty v zahraničí a také doma fungoval jako „zaběhnutá“ instituce. Pokládáme ale za jeden z prioritních úkolů si takovou agenturu brzy najít.

Uživí Vás působení v kvartetu?
Musí nás to uživit, a živí nás to – alespoň zatím to jde. Být na „volné noze“ je ovšem něco jako houpačka: jednou nahoru, jednou dolů. Hrajeme spolu v novém složení půldruhého roku: za tu dobu se věci už rozběhly a mají slibnou perspektivu, i když takový způsob existence není nijak snadný.

Jaké gramofonové nahrávky zdobí Vaše „konto“?
Po změně ve složení a názvu souboru jsme natočili kompaktní disk Jan Kučera a Epoque Quartet. Jan Kučera je vynikající jazzový muzikant, skladatel a aranžér. Jeho úpravy hrajeme ve spojení kvarteta a jazzového tria ve složení Jan Kučera (p), Jan Kořínek (b) a Radek Němejc (ds) – Jan Kučera Trio. Kučera je také autorem několika skladeb na disku zaznamenaných.

Čím Vás tolik vzrušují jazzové skladby, že jste ochotni „lámat“ onu konvenční bariéru mezi tzv. vážnou hudbou a jazzem?
Kdysi dávno jsme narazili na nahrávku už zmíněného amerického souboru TURTLE ISLAND. V jeho provedení zněly skladby Chicka Corey a dalších jazzových autorů ve znamenitých úpravách tak kvalitně, na tak špičkové úrovni, že nás to okamžitě zaujalo a strhlo, a snažili jsme se nějak americké kolegy kontaktovat. Nakonec se to podařilo, získali jsme ta jejich aranžmá a začali jsme zkoušet. Jde samozřejmě především o to, aby provedení jazzových skladeb bylo rovnocenné s „vážnými“ skladbami.“Můj vztah k jazzu může být od ostatních odlišný…“, dodává cellista Petrášek. „Já jsem už od jedenácti let začal – díky strýci, který pro můj muzikantský život hodně znamenal – poslouchat jazz. Nesledoval jsem Olympic a jiné kapely, ale jazz. S Janem Kučerou jsem pak začal hrát v amatérské kapele na klavír – a cello jsem od jazzu důsledně odděloval. Až teprve ta zmíněná aranžmá na mě zapůsobila…“
Vladimír Kroupa souhlasí: „Po dosavadních zkušenostech jsme jak po technické stránce, tak pokud jde o jazzové cítění nepochybně jazzem ovlivněni v pozitivním smyslu. Pro muzikanta, který se k jazzu tak jako já dostal až později, to znamená velké obohacení a rozšíření obzoru.“

S jakým ohlasem se Vaše provedení jazzových skladeb setkává?
Po světě máme vyzkoušeno, že ohlasy jsou zcela jednoznačně pozitivní.

18.11.2001 Petar Zapletal | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

CD boxy (1), Festivaly (3), Koncerty (3), Z éteru (2), Zveme ... (2)

reklama