Scéna.cz 

Taneční obrazy o slavné mexické malířce Fridě Kahlo v Národním divadle

Fascinující život hrdé mexické malířky Fridy Kahlo se stal vděčným námětem dramatického celovečerního baletu s názvem FRIDA, kterou přiveze Moravské divadlo Olomouc 22. září 2011 do Stavovského divadla.

Autorem libreta, efektní choreografie i režie je Robert Balogh, šéf olomouckého baletu. Autorem rafinované scény s pružnou velikostí průzorů a působivým světelným designem je Jan Dušek, expresívní kostýmy v zářivé barevnosti středoamerického folkloru navrhla Klára Vágnerová.

Robert Balogh, inspirován prastarými aztéckými kulty, vymyslel i emocionálně působící role Slunce, Měsíce, Bolesti zosobněné sborem, Smrtky i Smrti samotné. K modernímu tanečnímu projevu použil nahrávky hudby Elliota Goldenthala, Astora Piazzoly s Garry Burtonem, Richarda Galiana, Arvo Pärta, Benny Goodmana a Keitha Jaretta. Náznaky rytmů latinskoamerických tanců však nemohou v tanečních obrazech ze života vlastenky a vášnivé ženy chybět.
Nový zájem o životní příběh mimořádně inteligentní, živelné i kontroverzní umělkyně postižené velkými bolestmi a trápením vzbudil už film z roku 2002 se Salmou Hayek v titulní roli a taktéž výstavy jejích obrazů ve světových metropolích. Fridiny obrazy, většinou autoportréty, které mají blízko k expresionismu, surrealismu i naivní malbě inspirované mexickým lidovým uměním, jsou vlastně velmi otevřenými deníky, leckdy pro prudérní společnost pohoršlivými.
Kolovala v ní horká krev předků maďarsko-židovsko-španělsko-mexicko-indiánských. Frida, narozená roku 1907, se dožila pouze 47 let, prožila však osudy za mnoho životů. V dětství dostala obrnu a ochrnula, po autonehodě v 18 letech měla poraněnou páteř, pánev, břicho, žebra, nohy a ramena. Prodělala 35 operací a celý život trpěla velkými bolestmi. Ve 21 letech se provdala za malíře monumentálních děl Diega Riveru, jehož komunistické názory sdílela. Bouřlivé manželství přetrvalo Diegovy nevěry i Fridinu marnou touhu po dítěti. Rozvedli se a hned poté se zase vzali. Je znám Fridin milostný poměr ke Lvu Trockému i její skandály způsobené lesbickými avantýrami. Přežila utrpení, zoufalství, deprese, pokusy o sebevraždu.
Po smrti nechtěla být pochovaná do hrobu: „Strávila jsem příliš mnoho času vleže. Jen moje tělo spalte!“ A během jejího pohřbu způsobil výbuch hořlaviny v otevřené spalovací peci narovnání jejího zmučeného těla. Vlasy prý jí hořely a zářily jako svatozář. Však také její poslední zápis v deníku zněl: „Doufám, že konec je radostný - a doufám, že se nikdy nevrátím!“
Umění i osud sexuální a politické revolucionářky s horkou jižní krví dlouho po její smrti fascinují i inspirují a stávají se daleko slavnějšími než dílo jejího manžela.