Scéna.cz 

Pierre-Alexandre Monsigny: Le Déserteur

Zatímco se vysoké umělecké sféry v Paříži 18. století svářily o tu správnou podobu opery seria, proslulé spory mezi příznivci Lullyho a Rameaua, či Glucka a Picciniho, v posluchačském zájmu zatím spolehlivě vítězila opera komická. Podle ní byl pojmenován divadelní dům Opéra Comique, kde se tato díla provozovala. Jednoduché melodie, často na motivy lidových vaudevillů, a všem posluchačům srozumitelné a vtipné náměty získávaly úspěch u širokého spektra posluchačů od dvořanů, znuděných antickými hrdiny a všudypřítomnou zkostnatělou ctí, až po obyčejné měšťany. Komická opera opouští rokokovou zdobnost i velké belcantové pěvecké umění a staví především na jednoduchých hudebních prostředcích. Díky tomu je v ní možné nalézt výrazné klasicistní prvky, byť si francouzská hudba udržela velmi svébytnou podobu až hluboko do druhé poloviny 18. století. Velkou slávu díky nim získal hudební skladatel Pierre-Alexandre Monsigny. V roce 1769 byla uvedena jeho tříaktová opera Le Déserteur, která měla obrovský úspěch a velice ji oceňoval ještě Hector Berlioz, který se v Journal des Débats zmiňuje o jejím provedení v roce 1843. Jednoduchá zápletka nás přivádí do vojenského ležení francouzského vojska ve Flandrech při hranici s habsburským Nizozemím, kde se vojáci právě připravují na blížící se bitvu. Vojín Alexis je však zamilován do krásné dívky Louisy a do bitvy se mu příliš nechce. Jenže je po útěku chycen a uvržen do žaláře. A protože má zrovna armádu navštívit Jeho Veličenstvo král Francie, má být také exemplárně potrestán. Louise však potká panovníka, kterému svěří svůj žal a hlavní důvod Alexova zběhnutí z vojska a moudrý panovník – možná glorifikace Ludvíka XV. – mu udělí milost.

Monsigny již komponuje zcela v duchu klasicismu a po francouzském způsobu bohatě využívá barev dechových nástrojů. Jeho hudba výrazně podporuje děj na jevišti, a Monsigny tak vytváří strhující hudební drama. Nahrávka této opery je po všech stránkách velmi poutavá a přesvědčivá. Díky dobrému výběru sólistů jsou skvěle vystiženy charaktery jednotlivých rolí. Vynikající William Sharp v roli Alexise, ústřední postavy celé opery, výborně podává jak vážnou část role, tak i její komická místa. Velmi dobrý je také pěvecký výkon Dominique Labelle (Louise), jejíž hlas s výrazným vibratem však příliš neevokuje mladou vesnickou dívku. Výborní jsou také další pěvci, jejichž role doplňují bohatý kolorit této komedie. Instrumentální složky díla se chopil orchestr Opera Lafayette, který svým výkonem prozrazuje, že klasicistní hudba je jeho hlavní doménou. Dirigent Ryan Brown vystavěl Monsignyho operu velmi citlivě. Zvolil dobrá tempa a přitom zdůraznil dramatický spád celého díla. Hra orchestru je plná dynamických kontrastů i brilantních rychlých pasáží a přitom plně respektuje sólové plochy zpěváků. Za zmínku také stojí detailní vymodelování frází, které koresponduje s vokálními party a dodává dílu na lehkosti a zábavnosti. Celý snímek je navíc dobře zvukově vyvážený, což posluchači umožňuje vychutnat si jemné detaily hudebního nastudování. Tento dvojdisk s Monsignyho Dezertérem prozrazuje, že zajímavé hudební dílo se nemusí pokaždé skrývat jen pod známými jmény a zdánlivě průměrná hudba v dobrém provedení může rozkvést do krásy.

NAXOS 8.660263-64
Pierre-Alexandre Monsigny: Le Déserteur
William Sharp (Alexis) – baryton, Dominique Labelle (Louise) – soprán, Ann Monoyos (Jeannette) – soprán, David Newman – baryton, Eugene Galvin – basbaryton, Tony Boutté – tenor, Darren Perry – baryton, Claire Kuttler – soprán, Andrew Adels¬berger – bas, Opera Lafayette Orchestra, dirigent a umělecký vedoucí Ryan Brown
Nahráno v Clarice Smith Performing Art Center University v Marylandu, USA, 1.–3. 2. 2009, hudební režie Antonio D´Urzo a Ryan Brown, zvuková režie Antonio D´Urzo. Celkový čas 59:49 a 37:00
Zdroj Hudební rozhledy 03/2011 - Lukáš Vytlačil