Scéna.cz 

Niccolò Paganini, William Zinn a Antonín Dvořák

Kmenovou součástí diskografie Wihanova kvarteta (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jiří Žigmund, Aleš Kaspřík) zůstává 10 CD s kompletem kvartetů L. v. Beethovena (Lotos LT 0148-2, 2005). Naopak exkluzivitou i v repertoáru vůbec se nedávno stal disk s kvartetní transkripcí Paganiniho „24 Caprices“ a nejnovějším titulem diskografie renomovaného souboru je disk s dvojicí vrcholných kvartetů Antonína Dvořáka (C dur a „Americký“). Obě nové edice se pozoruhodně doplňují. U Paganiniho převažuje brilance, oslnivost a virtuozita techniky, kterou v kvartetní verzi Williama Zinna musí doslova paganiniovsky osvědčit nejen oba houslisté, ale i violista a cellista.

Transkripce zní přesvědčivě, jako by šlo o dílo tvořené pro kvarteto. Bohatství doplněných vnitřních hlasů, v originální verzi přirozeně omezené a navíc ohrožované intonačními nároky, zde doslova rozkvétá. Posluchač schopný potlačit předsudky o autentičnosti je nutně okouzlen. Na Dvořákových opusech je navíc zřejmé, jak prudce se rozvinula také citová a duchovní stránka kvartetní interpretace. Nic z dosaženého není zapomenuto, nic se neobjevuje znovu, nic se neodmítá, ale tříbí, hledá se na nejjemnějších ploškách a hranách, v nepřeberných možnostech především procítění, porozumění a pochopení. Neexperimentuje se samoúčelně, ale s pokorou a upřímností se nalézá po nejpoctivějším hledání a úsilí. Interpretace cílí do hudební hloubky a zároveň do mimohudebního obsahu, odkrývá prapodstatu skladatelova poselství, činí ji srozumitelnou, přístupnou, pochopitelnou a úchvatnou. Vývoj spěje k mistrovství v dokonalé oddanosti, nikoli k jedinému definitivnímu řešení. Protože i v dokonalosti zůstává nepřeberně mnoho dalších řešení, ovšem jemných, hlubinných. Ve výběrovém srovnání s dvěma jinými interpretacemi: Pražákovo kvarteto nabízí ještě zřetelnější, barevně zářivější paletu zvuku. Panochovo kvarteto podává Dvořáka s líbeznou měkkostí, s kompaktním zvukem ve výrazně lepší akustice, s plným zaujetím upřímného srdce a vytváří větší plochy, celistvější architekturu. Wihanovo kvarteto hraje s oddaností, až osudovým ponorem, s velkým porozuměním, objevuje vnitřní napětí, kontrasty, jemnosti a myšlenky, jaké dosud nikdo nenašel. Každá fráze je soustředěná, promyšlená a vycizelovaná. Dvěma slovy: radost poslouchat.

NIMBUS ALLIANCE NI 6113 (2009)
Niccolò Paganini / William Zinn: 24 Caprices Wihanovo kvarteto
Nahráno ve studiu Domovina v březnu 2009. Celkový čas 75:56.

NIMBUS ALLIANCE NI 6114 (2010)
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 11 C dur, op. 61 B. 121; Smyčcový kvartet č. 12 F dur, op. 96 B. 179 Americký“, Wihanovo kvarteto. Nahráno v Potton Hall v prosinci 2004. Celkový čas 63:30. Zdroj Hudební rozhledy 11/10 - Jan Králík