Scéna.cz 

Miloslav Ištvan Quartett

Mám před sebou pozoruhodné CD. Jednak je interpretováno mladými brněnskými umělci zaujatými pro soudobou tvorbu, zejména pak pro hudbu Miloslava Ištvana, a to dokonce tak, že ve svém štítu mají jeho jméno. Dále pak jsou zde uvedeny všechny Ištvanovy skladby pro smyčcové kvarteto, včetně kvartetu z roku 1951, který později autor neuznával, čímž se také vysvětluje, proč kvartet na CD v pořadí třetí je uváděn jako druhý. Autoři ovšem nebývají vždycky těmi nejobjektivnějšími hodnotiteli svých děl, jak víme z historie (např. Janáčkova klavírní sonáta, dnes perla české klavírní literatury, byla svým autorem zcela zavržena a my ji máme dochovánu jen díky interpretce). A také je zajímavý fakt, že CD bylo nahráno v Brně a vydáno na Slovensku.

Jsou zde tedy čtyři díla věnovaná Ištvanem tomuto komornímu oboru, mezi prvními třemi je vždy rozmezí 12 let, mezi třetím a čtvrtým je to 11 let. Mohli bychom proto s jistou nadsázkou říct, že symbolizují celý Ištvanův umělecký život – se všemi radostmi, nadějemi, boji i prohrami (který umělec je nezná?) až k jakémusi pochopení všech zákonitostí života a smíření se s nimi – první kvartet psal ve svých 23 letech, poslední pět let před smrtí.
Znala jsem Miloslava Ištvana dlouho a myslím, že dost dobře, takže s klidným svědomím mohu říct, že při poslechu prvního (jím zavrženého, a tudíž nečíslovaného) kvartetu přímo vidím nadšeného mladého chlapce, romantika, zaujatého vším novým v životě, který jde ochotně stavět i přehradu mládeže (nebo to byla trať?), chlapce plného ideálů, a v tom kvartetu – jediný má klasické 4 věty a je nejdelší – to vše je. Další kvartet se už zrodil v jiné době: přestože má vět pět, je celkově kratší, vůbec v něm převládá jakási zkratkovitost, jako by se na něco tázal, hledal odpovědi a nenalézal, nevyhýbá se občas ani chmurnému podtextu.
Zatemněná krajina pro smyčcové kvarteto – památce obětí 1939–45 je – jak už vyplývá z názvu – hlubokým ponořením se do bezbřehých útrap těch let; mladý Ištvan je mohl už plně vnímat (proto také později ta radost z nového světa!). Dojmy jako bolest (vyjadřovaná disonancemi), žal i nářek jsou strhujícím způsobem sevřeny do šestiminutové autorovy osobní výpovědi, zakončené jakoby usmířením… Celkový dojem je velmi emocionální.
Druhý smyčcový kvartet z roku 1986 (na CD v pořadí třetí) je nejkratší, má opět pět vět, ale bez tempového označení, je ponecháno na interpretech, aby se inspirovali pouze hudbou. A opět nemohu říct, že by autor oplýval optimismem, jsou tu spíše chmurné představy, i když se proti nim někdy bouří, je tu rozpačitost, bázeň i výstraha a vše končí jakousi smířenou rezignací…
Ištvanovým skladbám se dostalo skvělých interpretů. Členové Kvarteta Miloslava Ištvana (Jiří Klecker a Lukáš Mnik – housle, Stanislav Vacek – viola a Štěpán Filípek – violoncello) jsou zanícení muzikanti už s četnými pódiovými zkušenostmi, oddaní autorovu záměru a přitom vnášející do hry vlastní hluboce přesvědčivé souznění s interpretovanými skladbami. Zaposlouchat se do této jejich nahrávky přináší posluchači hluboký umělecký zážitek.
V bukletu (česky a anglicky) je pojednáno o osobnosti M. Ištvana (Štěpán Filípek), o uvedených skladbách (což jsem četla až ex post, abych měla dojem svůj), a to z pera Miloslava Ištvana i jeho syna Radomíra Ištvana, od něhož je v bukletu i otcova fotografie z chalupy pod Buchtovým kopcem na Vysočině, i fotografie členů kvarteta. Celkový design CD zpracovala velmi citlivě a působivě vnučka Miloslava Ištvana a dcera Radomíra Ištvana, Zuzana Ištvanová.

PAVLIK RECORDS 2010
Miloslav Ištvan: Smyčcový kvartet „1951“, Smyčcový kvartet, Zatemněná krajina pro smyčcové kvarteto – památce obětí 1939–1945, 2. smyčcový kvartet.
Miloslav Ištvan Quartett: Jiří Klecker a Lukáš Mik – housle, Stanislav Vacek – viola, Štěpán Filípek – violoncello. Nahráno v Kapitulní síni Vojenské nemocnice Brno 2010, hudební režie Milan Pala, zvuková režie Rostislav Pavlík. Celkový čas 52:11. Zdroj Hudební rozhledy 11/10 - Věra Lejsková