Scéna.cz 

Vážná hudba v nabídce Supraphonu

Nezapomenutelný Oistrachův Brahms, Beethoven a Mozart s citlivě oprášeným zvukem
V Davidu Oistrachovi se roku 1908 v Oděse narodila jedna z největších houslových legend 20. století. Praha byla po válce (1946) jednou z prvních destinací jeho zahraničních cest; od té doby do 70. let se do ní opakovaně vracel jako houslista i dirigent. Díky technické suverenitě a překrásnému tónu s nenapodobitelnou vřelostí se stal nepřekonatelným interpretem velkých romantických koncertů. Příkladem může sloužit technicky velmi obtížný Brahmsův koncert D dur natočený v Praze s Českou filharmonií a A. Pedrottim. Ale skutečné mistrovství se často prokáže na zdánlivě jednoduchém klasicistním repertoáru; průzračná struktura a přímočará melodika vyžaduje od interpreta stylovou čistotu vyrovnanost a kulturu tónu. Právě těmito devizami se vyznačuje Oistrachova nahrávka třetího Mozartova koncertu i Beethovenovy Romance op. 50, kterou s Karlem Ančerlem a Českou filharmonií pořídil roku 1954 již jako virtuos světového renomé. Pro účely tohoto vydání legendárních nahrávek byly snímky nově remasterovány z původních pásů.
David Oistrach / Mozart, Beethoven, Brahms – houslové koncerty
Wolfgang Amadeus Mozart – Houslový koncert č. 3 G dur, K 216
Ludwig van Beethoven – Romance pro housle a orchestr č. 2 F dur op. 50
Johannes Brahms – Houslový koncert D dur op. 77
David Oistrach – housle, Česká filharmonie / Karel Ančerl, Antonio Pedrotti

Vltava a Novosvětská s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem
Kdyby nic jiného, pak tento disk musí mít každý, kdo si chce učinit povědomí o české hudbě: dvě nejhranější a nejnahrávanější skladby z české hudby. Nahrávka od nejpovolanějšího orchestru spojeného se jmény obou skladatelů. A dirigent, který Českou filharmonii uvedl do světa.
Vltavu Smetana napsal necelé dva měsíce po náhlé ztrátě sluchu. Byla to jasná odpověď na spekulace, že by tato tragická událost mohla skladatele paralyzovat pro jeho další práci. „Příběh české řeky“ se stal symbolem všeho českého, hymnem oslavujícím českou zemi i národ s jeho tradicemi. Naproti tomu Dvořákovo působení v Americe podtržené triumfem „Novosvětské“ jednoznačně prokázalo světovost české hudby – sílu její tradice i schopnost reflektovat a spoluutvářet vývoj hudby ve světě. Smetana stál u zrodu fenoménu „česká hudba“; Dvořák dosáhl toho, že je tento fenomén známý po celém světě. Karlu Ančerlovi se pak podařilo z České filharmonie učinit orchestr světového renomé, orchestr autenticky a neopakovatelně reprezentující českou hudbu a hudebnost od New Yorku po Tokyo.
Smetana – Vltava, Dvořák – Symfonie č. 9 „Z Nového světa“ / Karel Ančerl
Bedřich Smetana – Vltava z cyklu symfonických básní Má vlast (1874)
Antonín Dvořák – Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“, op. 95 (1893)
Česká filharmonie / Karel Ančerl

Fenomenální hornista Radek Baborák představuje koncerty svých českých kolegů z 18. století
Radek Baborák, fenomenální český muzikant a hvězda mezi světovými hornisty, se po předchozím supraphonském CD „Serenade“ (SU 3998-2) s objevnou dramaturgií z děl 20. století vrátil k českým klasicistním hornovým koncertům. Baborák jako by svou úspěšnou kariérou mj. u Berlínských filharmoniků navazoval na osudy českých hráčů na lesní roh; ti se již ve druhé polovině 18. století proslavili ve významných kapelách na území dnešního Německa. Nejznámější z nich, Giovanni Punto, svou hrou okouzlil Mozarta i Beethovena, kteří mu dedikovali své skladby. Ale i další čeští skladatelé s oblibou komponovali pro lesní roh; Pokorný pro svou dceru a virtuosku na lesní roh Beatu, A. Rosetti pak pro J. Nagela a F. Zvěřinu, vynikající české hornisty v kapele ve Wallersteinu. Ačkoli si Radek Baborák své jméno dosud nepoitalštil, jeho mezinárodní kariéra dokládá, že pojem „hornista z Čech“ od 18. století rozhodně nic neztratil na významu.
Radek Baborák / Pokorný, Rosetti, Punto – Koncerty pro lesní roh
František Xaver Pokorný – Koncert pro lesní roh, smyčce a tympány D dur
Antonio Rosetti – Koncert pro lesní roh a orchestr Es dur (C 49/K III:36)
Antonio Rosetti – Koncert pro lesní roh a orchestr d moll (C 38/K III:43)
Giovanni Punto (Jan Václav Stich) – Koncert pro lesní roh a orchestr č. 5 F dur
Radek Baborák – lesní roh, Pražský komorní orchestr, koncertní mistr Antonín Hradil

Niterný svět a jemná lyrika Dvořákova klavírního díla ožívají pod rukama Radoslava Kvapila
Dvořákovu klavírnímu dílu je ve srovnání s dílem symfonickým či komorním věnována pozornost nepoměrně menší. Skladatel sám nebyl virtuosem a pomocí klavíru si často ověřoval nosnost svých hudebních nápadů; řadu původně klavírních skladeb pak brzy po dokončení instrumentoval. Jeho klavírní kusy tak postrádají virtuózní okázalost a jsou spíše odrazem jeho vnitřního života; je to jemná osobní lyrika, zachycení okamžitých nápadů, které jsou ovšem zpracovány s noblesou geniálního hudebníka. Tato jemnost a vnitřní bohatství v plnosti ožívají pod rukama Radoslava Kvapila, pianisty s renomé předního znalce a propagátora české klavírní tvorby. Kromě kompletního klavírního Dvořáka a Janáčka má na svém kontě mj. objevnou nahrávku díla J. V. H. Voříška a českou hudbu měl příležitost prezentovat v mnoha světových koncertních síních nevyjímaje Royal Albert Hall, Barbican či Carnegie Recital Hall.
Antonín Dvořák – klavírní dílo (komplet)
Silhouety op. 8, Dumka a furiant op. 12, Dva menuety op. 28, Tema con variazioni op. 36, Furianty op. 42, Klavírní skladby op. 52, Valčíky op. 54, Eklogy, Lístky do památníku, Mazurky op. 56, Poetické nálady op. 85, Suita A dur op. 98, Humoresky op. 101 ad.