Scéna.cz 

Jiří Sebastian Voborský: Naše baletní řemeslo pilujeme tvrdě...

Ballet Magnificat! vystoupí v Jiráskově divadle v České Lípě s představením Marnotratné vandrování 2. května 2010 v 19. 30 h, jak jsme již infomovali na našem portále. Prostřednictvím mailu se nám podařilo zpovídat Jiřího Sebastiana Voborského, choreografa a uměleckého ředitele Balletu Magnificat. První taneční kroky si vyzkoušel v lidovém souboru Kvítko a odtud už byl jen krok k dalšímu studiju tance....

„Poprvé jsem si k baletu přivoněl na Taneční konzervatoři v Praze, když mi bylo dvanáct let. Po představení lidového souboru Kvítko na Kyjovských slavnostech si mne našla profesorka z bývalé HTS (Hudební a Taneční Školy - dnes Taneční konzervatoř Praha) a ptala se mě, jestli jsem schopný udělat provaz. Přikývl jsem a šup - už jsem v něm seděl,“ popisoval své taneční začátky Jiří Sebastian Voborský a pokračoval: „Bylo mi sděleno, že mám předpoklady ke studiu klasického tance na HTS a že bych měl zkusit udělat konkurz. Tak jsem ve dvanácti letech jel s rodiči do Prahy (tehdy to byla z Ústi nad Labem dálka) a složil všechny tři kola konkurzu. Po zhruba měsíci studia jednoho dne mamka vešla na baletní sál a make up měla rozmazaný po celém obličeji. S profesorkou prohodila pár vět. Netušil jsem co se přesně děje. Pani profesorka mě vyprovodila ze sálu, objala a roztržitě se vrátila ke zbytku studentů. Mamča jenom řekla: “Jirko - vracíme se domů” . Po několika týdnech mi přišel z HTS dopis, ve kterém mi bylo sděleno, ze přijímací komise udělala chybu, že nemám absolutně žádné dispozice k tomu, abych se kdy stal profesionálním klasickým tanečníkem. Nikdy nezapomenu na to, co mi řekl táta: Jirko, jestli chceš tancovat, tak budeš tancovat - žádná škola ti v tom nezabrání.“

Jaká byla Vaše cesta do Ameriky?
Na konzervatoř po revoluci nastoupil jako profesor pan Evald Rucky. Měl jsem ho denně na ranní klasiku (začínala v 6:30). Skrze jeho svědectví jsem po roce přijal Krista jako mého spasitele. Profesor Rucky mě a spolužačku vyslal na letni seminář do Švédska, kde jsme reprezentovali Českou republiku. Právě zde jsem potkal amerického choreografa Randyho Flinna, který nás oba pozval do Houstonu v Texasu po ukončení studií. Pozvání bylo jen na letní prázdniny. Před odletem jsem tehdy složil konkurz do baletu Národního divadla v Brně k panu Kyselákovi. V Houstonu jsem přistál 26. června 1993. Angličtina byla u mě gymnazijní úrovně, ale šlo to. Po měsíci pobytu v Houstonu a tréninku v Akademii Houstonskeho baletu mi Randy jednoho dne dal video Balletu Magnificat. Nevěřil jsem svým očím. Soubor, kde všichni tanečnici byli křesťané bylo neuvěřitelné. Odjeli jsme tedy na čtrnáct dni do Jacksonu navštívit a potkat soubor. Čtrnáct dni se pak změnilo v posledních sedmnáct let života.

Jaký je rozdíl mezi prací v umělecké branži v USA a v České republice?
Žádný. Umělecká branže je stejně tvrdá v Americe jako doma. V Balletu Magnificat je to jiné. Jsme více jako rodina. Soubory totiž tráví zhruba čtrnáct dni každého měsíce na turné. Při každém projetém kilometru (neboli míli) se autobus jaksi zmenšuje. Čím více se zmenšuje, tím více se propojuji naše životy a hlavně srdce. Je to úžasné vstávat každé ráno a jit do práce tam, kde se opravdu jeden 100% postaví za druhého.

V představení Prodigal´s Journey – Marnotratné vandrování tančíte a jste vlastně jeho autorem, protože jste podepsaný též pod choreografii. Jistě zajímavá zkušenost pro Vás jako tanečníka, tedy herce a pak i choreografa.
V souboru jsem začínal jako sborista a pomalu prorůstal až na prvního sólistu. Během těchto let jsem měl úžasnou možnost tančit různé role repertoáru a vidět jak je možné dotknout se srdci lidi různých zemi, kultur, ras a finančních zázemí. Jsme všichni stejní - hledáme naplnění. Odpověď, alespoň ta pravá, není v kulturním zážitku, který je velice pomíjivý, ale v něčem neboli někom větším… Marnotratné vandrování je jeden takový příběh a snad každý, kdo tento balet kdy viděl se s hlavním hrdinou ztotožnil. Choreografie, které pak mají sílu změnit směr života lidského srdce jsou motivaci k tomu, abych i nadále tvořil balety jako Prodigal’s Journey.

Vaše baletní společnost je snad jedinou podobně špičkové úrovně a formátu v USA, která je nezávislá. Tohle musí být velká dřina udržet se bez dotací.
Ano. Cesta k tomu, kde jsou soubory Balletu Magnificat dnes nebyla jednoduchá. Nemůžeme to vysvětlit a kolikrát to ani na papíru nedává smysl. Ballet Magnificat je takový - my tomu říkáme zázrak. Pamatuji si konverzaci s ředitelem divadla v Ústi, kde soubor dvakrát hostoval. Nemohl to pochopit, jak můžeme zůstat “nad vodou”. Boži zázraky se špatně vysvětlují.

V květnu vyrážíte na evropské turné. A v Česku budete hrát jediné představení, a sice v Jiráskově divadle v České Lípě. To je opravdu exkluzivní záležitost. Jaké to je sestoupit z velkých scén v USA na komornější evropská?
Jednoduché. My jsme nadšení z příležitosti - každé příležitosti, ať již to je Los Angeles, Chicago, New York, Atény, nebo Česka Lípa. Lide jsou v očích Božích rovnoprávní. A my to tak vidíme stejně. Naopak představení v menším českém městě má mnohem větší potencionál k zážitku pro členy souboru, než příjezd k zadnímu vchodu opery či divadla americké miliónové metropole. To, že se do České Lípy vracíme již podruhé nás také moc těší. Cítíme, že jsme navázali přátelský vztah s místním publikem. To je také jednodušší s menším obecenstvem, než s publikem 2 až 3 tisíc lidi.

Vy jste křesťanským souborem. Vybíráte si tedy témata primárně založena na víře?
Víra je komplikovaná věc. Nedá se vysvětlit, proto se jmenuje víra. Náš repertoár není o víre, ale o tom, v koho věříme - Kristu. Jen jeden z našich baletu má ale Krista přímo jako roli. Snažíme se vyprávět příběhy, kterým rozumí každý ať muž, či žena, starý či mladý a nabídnout odpověď na různé otázky, které publikum trápí, jak by se řeklo - ukázat jim cestu, kterou jsme našli i my. Jsme baletní institucí a naše řemeslo pilujeme tvrdě (šest a půl hodiny denně, pět dní v týdnu). Život ale určitě není o něm, řemeslo je jen tím prostředkem, jak dobyt lidskou duši a srdce. Je to užasne naplňující.

Jiří Sebastian Voborský - umělecký ředitel Omega souboru Balletu Magnificat! Hlavní Choreograf Balletu Magnificat! Narozen v České republice. Jiří vystudoval Taneční školu pod Státním divadlem F.X.Šaldy v Liberci ve třídě profesorky Gabajové a profesora Ruckého. Během studií spolupracoval se souborem baletu Divadla F. X. Šaldy a s Eternia Dance Theatre ve Švédsku. Jiří přicestoval do Spojených států v roce 1993 a v lednu 1994 začal své angažmá v Balletu Magnificat!. Zde byl v roce 1995 povýšen na sólistu a v roce 2000 na prvního sólistu souboru. S Balletem Magnificat! pak během své kariery odtančil přes tisíc koncertů v divadlech, operách, arénách, sborech, univerzitách, katedrálách, a stadionech po celých Spojených státech, v Kanadě, České republice, Belgii, Řecku, Singapůru, Kosta Rice, Holandsku, Německu, Izraeli a dalších. Mimo své taneční činnosti také pracoval jako jeden z technických šéfů a byl designerem jevištního osvětlení pro turné Balletu Magnificat!. V lednu 2001 schoreografoval svůj první celovečerní balet, Faraon. Na podzim stejného roku pak vytvořil dvě kratší práce pro taneční oddělení Belhaven College v Jacksonu, a v roce 2003 byl pozván uměleckým ředitelem Dance ad Deum, Randy Flinnem, jako hostujicí choreograf do Houstonu v Texasu. Jiří byl také jedním z pedagogů na ArtReach Semináři v Houstonu, a vedl nesčetné množství baletních “master classes” ve 48 státech USA, na Havaji, v Singapůru, České republice, Kosta Rice, a také v Moskvĕ a Petrohradu. Jiří se oženil se sólistkou souboru, Cassandrou Piotrowskou, v dubnu roku 2000. Během asijského turné pak spolu v roce 2003 sloužili v modelingu pro světovou kampaň Singapůrské pobočky německé společnosti Braun Buffel. V témže roce Jiří schoreografoval svůj druhý celovečerní balet – Putování Marnotratného syna, a v roce 2005 dokončil své třetí dílo – Ruth. Části Jiřího choreografií byli uvedeny na galakoncertech Mezinárodní baletní soutěže (USA International Ballet Competition) v letech 2004 a 2005. V roce 2004 bylo vydáno Jiřího první DVD zaměřené na kondiční přípravu klasických I moderních tanečníků. V roce 2006 byla v Kalifornii uvedena světová premiera Jiřího dalšího celovečerního baletu “Hiding place” (Místo ukrytí) jehož děj je inspirován příběhem holandské spisovatelky Corrie Ten Boom v době druhé světové války. V lednu 2006 se stal Jiří externím profesorem tanečního oddělení Fakulty Jevištních Umění Belhaven College v Jacksonu, Mississippi. Od téhož roku také spolupracuje s Tanečním Centrem Konzervatoří v Praze, kde externĕ učí a staví choreografie pro studenty školy. První delší práci pro tuto konzervatoř, nazvanou “Bez Slz”, pak postavil v roce 2007. V témže roce poprvé uvedl “Master Classes” pro baletní soubor Státní Opery v Praze. V roce 2008 pak Jiří dokončil svůj pátý celovečerní balet “The Scarlet Cord” inspirovaný Biblickým příběhem ale situovaným do 70-tých let komunistického Sovětského svazu, a balet “Before His Throne” (Před Jeho Trůnem) postavený pro Omega soubor Baletu Magnificat. Jiří je poctěn sloužit Pánu po boku své manželky Cassandry jako ředitel Trainee Programu Balletu Magnificat!. Mimo toho také drží funkci uměleckého ředitele druhého souboru Balletu Magnificat!. Spolu s Cassandrou mají dvě děti – Benjamína, narozeného v květnu 2002 a Máju Terezku narozenou v roce 2005.