Scéna.cz 

Eduard Haken – 100 let

(22. března 1910, Šklín, Volyň – 12. ledna 1996)
Říkali mu „pěvec národa“. Byl mohutné postavy i mohutného hlasu - basu, rovného charakteru a silných etických zásad. Do Národního divadla chodit ke smíchovského domova zásadně pěšky, ať bylo jakékoli počasí. Postavy z českých národních oper jako Vodník v Rusalce či Kecal v Prodané nevěstě znal snad každý – do Národního se chodilo „na Hakena.“

Eduard Haken se narodil v zemědělské rodině volyňských Čechů na Ukrajině, byl nejmladší ze sedmi dětí. Jen dva bratři se vrátili do Čech – ten nejstarší vystudoval medicínu a stejný sen měl i nejmladší Eduard. Krátce po jeho příjezdu do Prahy ale bratr lékař zemřel na septickou angínu, a Eduard se musel starat sám o sebe. Zkoušel různé školy - začal studovat medicínu, pak přešel na architekturu, zemědělskou fakultu a znovu se vrátil na medicínu. „Protože byl bez prostředků, musel si přivydělávat. Zpíval například doprovod k promítání němých filmům,“ vypráví o něm dcera Marie. Začal svou kariéru konkursem do sboru Národního divadla. „Do jeho osudu zasáhl dirigent Talich, který při konkursu řekl, že takového hlasu je do sboru škoda, že ho přijme jako zpěváka začátečníka s povinností zpívat malé role.“ Za nedlouho jej ale hlasový poradce upozornil na uvolněné místo v olomouckém divadle, kde si Haken nastudoval velké role a při návratu do Národního po několika letech měl dobrý nástup. Do Národního divadla přišel společně s Benem Blachutem a Ludmilou Červinkovou. Z počátku nebylo lehké vydobýt si pozici, protože velké hvězdy nerady pouští někoho na své místo. Oni ale byli pokorní , trpěliví a tak to dokázali..“

Svou velkou lásku Marii Glázrovou poznal Haken v Národním divadle (byla tu angažována od roku 1940, on až o rok později), v době, kdy už byla slavnou meziválečnou filmovou hvězdou. Nejprve ji sledoval z „bidýlka,“ poté se seznámili a zamilovali. Ale vzhledem k tomu, že oba velmi ctili rodiče, dlouho se nevzali, než přijde Eduardům tatínek a dá jim požehnání. „ Když se pak dědeček s maminkou setkal a řekl, že kdyby věděl, koho si chce Eduard vzít, dal by svolení na dálku,“prozrazuje Marie. „Oba byli velmi přísní, jak na sebe, tak na své nejbližší. Chtěli velkou rodinu, ale nestihli to. Byla jsem jedináček, ale se sparťanskou výchovou – vkládali do mě naděje jako do deseti dětí. Oba byli velmi pracovití, maminka vstávala v pět hodin ráno, aby navařila, protože tatínek byl zvyklý chodit domů na oběd. Pak letěla na zkoušku do divadla. Celou domácnost obstarávala sama, nic jí nebylo zatěžko. Navíc s námi v domácnosti dlouhá léta žila babulka, její matka, o kterou se starala. Před tatínkem jsem měla velký respekt, dokonce jsem se ho prý bála. Dodnes si vzpomínám, jak vždycky, když jsem si něco vymyslela, říkal: Mařenko, uvažuj! A vzájemné vztahy rodičů – ty byly obdivuhodné. Vyjádřila bych to tak, že vedle sebe žili jako dva stromy – proplétali se kořeny i větvemi, ale jinak byli rovní a vnitřně svobodní. Byli k sobě navzájem velmi kritičtí, ale veškeré jejich vztahy byly propojeny úctou a láskou.“ Druhou polovinu života jim hodně ovlivnila politika. „Kdybychom měli druhého Hakena, tak by tenhle už v Národním nebyl,“ říkalo se. Marie Glázrová sice byla členkou ND, ale rolí bylo čím dál tím méně. Oba umělci měli šance odjet i do zahraničí, ale nevyužili jich.

Nejvýraznějšími Hakenovými rolemi v basovém oboru byli např. Kmet (BRANIBOŘI V ČECHÁCH), Kecal (PRODANÁ NEVĚSTA), Mumlal (DVĚ VDOVY), Paloucký (HUBIČKA), Beneš (DALIBOR), Vodník (RUSALKA), Basilio (LAZEBNÍK SEVILLSKÝ), Mefistofeles (FAUST A MARKÉTA), Zachariáš (NABUCCO), Ramfis (AIDA), Daland (BLUDNÝ HOLANĎAN). V roce 1964 byl jmenován národním umělcem. Nedlouho po smrti byl in memoriam oceněn Cenou Thálie – zvláštní cenou Kolegia za rok 1995. Pohřben je – společně se svou ženou - v Praze na Vyšehradě.

Národní divadlo v Praze si 28. března 2010 připomene 100. výročí narození této významné osobností české operní historie. Na dopoledním matiné vzdá několik osobností v programu nazvaném Mistr Haken na scénu! hold pěvci známému například svým osobitým pojetím Vodníka z Rusalky či Kecala z Prodané nevěsty. Zúčastní se mj. Eva Urbanová, tenorista Aleš Briscein či klavírista a dirigent David Švec. Pořadem bude provázet sólista opery Luděk Vele, který je i jedním z hlavních iniciátorů vzpomínkových akcí. V rámci programu bude předána cena Eduarda Hakena plzeňské pěvkyni Libuši Bláhové a slovenskému basistovi Ondřeji Malachovskému. Od poloviny března také bude na prvním balkonu historické budovy Národního divadla divákům přístupná výstava fotografií dokumentující úspěšné působení Hakena ve "zlaté kapličce". Hakenovi bude rovněž symbolicky věnováno představení Prodané nevěsty Bedřicha Smetany, kterou uvede Národní divadlo 22. března.