zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Okna do duše

Okna do duše

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Komponovaný taneční večer Pražského komorního baletu – Baletu Praha pod názvem OKNA DO DUŠE měl po listopadové premiéře první reprízu v sobotu večer v Divadle v Dlouhé. Přestože je program - tři choreografie různých autorů - věnován padesátiletému výročí úmrtí světoznámého českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů (1890 – 1959), jeho hudba v něm zaznívá jen jednou, v první skladbě Jana Kodeta DOTEKY SNÁŘE (klavír, spinet). Obraz vztahu dvou žen a jednoho muže vychází přímo z osobních zážitků umělce, jeho žákyně skladatelky Vítězslavy Kaprálové a manželky Charlotty. Trio tančících je spoutáno vazbami, které symbolizuje pružný temný pruh látky – závoje, jehož rozsah se pokoušejí interpreti zkoumat, uniknout z něj, osvobodit se. Tanec za průhlednou napínající se látkou vytváří zvláštní plastické efekty, podpořené světlem, které kontrastují s minimalistickými gesty nahých paží v „osvobozených“ okamžicích, s jakoby živými obrazy, kdy se pohyb skupiny na nepatrný okamžik pozastaví či zpomalí. Každý hledá po svém, individuálně, aby se jen malé chvilky všichni spojili v triu. Dobrovolně se nakonec navrací zpět do svého vězení, protože pouta jsou tak silná, že je nelze definitivně zničit.

Skladba Petra Zusky LYRICKÁ je vytvořena na hudebním základě ukrajinské, rusínské a východoslovenské balady a v lyrické poloze tanečně ztvárňuje různé podoby milostného vztahu vyjádřené velmi opravdově Luckou Halánkovou a Alexandem Volným. Choreograficky lze rozpoznat folklorní prvky spojené s modernou jaké byly uplatněny např. v závěrečné partii cyklu Zpěvů země Mezi horami (uváděno ND do dubna 2004). Vyzrálým projevem interpretů, kostýmy (Roman Šolc) a světlem (Petr Zuska) působí dílo půvabně starobyle.

David Stránský známý spíše jako tanečník než choreograf chtěl svým pokusem o politický balet ZA (ŽELEZNOU) OPONOU připomenout dvacetileté výročí pádu komunistického režimu. Ve své historické retrospektivě provází diváky obdobím 1948 – 1989, v politicky klíčových okamžicích a v momentech typických pro danou dobu- policejní výslech, poslech ilegálních stanic, scéna s knězem, který odchází do výroby, vězeň odsouzený na smrt píšící dopis své matce, příběh mladého páru. Obrazy – až na několik motivů – např. scéna ve vězení (Alexandr Volný) nemají spád, nejsou ani choreograficky příliš propracovány a chybí jim nějaké pevnější propojení nebo logická linie. Odehrávají se na poněkud přeplněné scéně s nábytkem a vězeňskou mříží, v kostýmech, o nichž se nedá říci, že by charakterizovaly dobu, za hudebního a slovního doprovodu - protestsongy Karla Kryla, Jaroslava Hutky, Vladimíra Merty, Vlastimila Třešňáka a Dagmar Vonňkové Andertové a proslovy politiků – počínaje únorem 1948 (Klementem Gottwaldem) a Jakešovými slovy v roce 1989. Písně undergroundových zpěváků vycházejí možná jako to nejzajímavější na celém díle.

28.12.2009 23:12:37 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 20 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Časopis 20 - sekce

DIVADLO

Dub: empatické přijímání zpráv

Pavel Vacek (Dub)

Městské divadlo Zlín uvádí v české premiéře hru britského dramatika Tima Crouche DUB (An Oak Tree, 2005). Crou celý článek

další články...

HUDBA

Hudební tipy 21. týden

Barry White

Let The Music Play, příběh Barryho Whitea
Komplikovaný životní příběh amerického skladatele a zpěváka s nez celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Pesimistická vize inspirovaná Orwellovým románem

Brazil

Brazil
Jak snadné je stát se nepřítelem státu! Pesimistická vize nedaleké budoucnosti, inspirovaná Orwellov celý článek

další články...