Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Nejen o připravovaném muzikálu s Bárou Basikovou a Lucií Bílou

autor: Z webu

V divadle Ta Fantastika chystají na listopad novou premiéru – na základě známého románu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi vzniká stejnojmenný romantický muzikál. Autorem hudby k Dámě s kaméliemi je skladatel a kytarista Michal Pavlíček, libreto inscenace, která posunuje klasický příběh do současnosti, připravila režisérka Viktorie Čermáková společně s dramatikem Karlem Steigerwaldem. Hlavní hrdinku budou alternovat Bára Basiková a Lucie Bílá.

Jaká je Markéta – hlavní postava muzikálu?
BB: Racionální i romantická, záleží na situaci. Myslím si, že se příběh vzácně sešel s mým i Lucčiným současným osudem, protože jsme si obě prožily a stále prožíváme lásku s mladším partnerem. Takže se do postavy i příběhu promítne náš osobní život a osobní zkušenosti. Ale to není nic zvláštního, protože všechno, co člověk v životě zažije, se prolíná do každé role.
LB: Já vlastně ještě nevím, jaká bude. Nastupuju do téhle hry později, až po svém turné a propagaci CD, to znamená až někdy v únoru. Takže si tu roli budu vytvářet postupně. Samozřejmě budu chodit šmírovat Barunku, protože ona je úplně úžasná. Inspirovala mě už v Johance z Arku, kterou jsme alternovaly. Moc se na tu roli těším, protože je to překrásný příběh, a je skutečně zajímavé, že ho v této době prožívá hodně žen. I když jsme možná tak trochu průkopnice. :-) Musím říci, že jsem ve svém současné vztahu velmi šťastná, takže bych nechtěla dopadnout tak, jako hrdinka hry, která brzy umře. Já chci přece jen umřít později!

Dokážete se tedy vžít do hrdinky, máte pro ní pochopení?
BB: Samozřejmě velké pochopení!
LB: Pokaždé, když něco hrajeme, tak se snažíme do té role nějakým způsobem se zavřít, prožít ji, pochopit ji. Ale to neznamená brát to doslova.

I když je hra zasazena do současného kontextu, vychází ze slavného Dumasova románu. Přečetla jste si tuto knihu?
LB: Já se přiznám, že ne - nemám vůbec čas.
BB: Já jsem ji četla kdysi. Kromě toho si myslím, že to téma je dostatečně známé, objevilo se v opeře, v baletu a také ve filmu. Viděla jsem nejrůznější dostupné verze, takže příběh je velice dobře znám. Prozradím k tomu, že příběhová kostra je zachována, aleje to zasazeno do současnosti a hrdinka není profesionální společnice, ale profesionální zpěvačka pop-music. Věnuje se showbyznysu, žije ve velkém světě – takže tady jsou určité paralely se starým příběhem.

Muzikálů se dnes u nás hraje spousta. Proč myslíte, že by měli diváci přijít právě do divadla Ta Fantastika?
LB: Třeba jen proto, že je naše divadlo krásné, že tu máte skvělé herce a spoustu zajímavých titulů. A Dáma s kaméliemi se do našeho repertoáru velmi hodí. Určitě bych nalákala diváky na jména- Barunka Basiková, Kamil Střihavka...
BB: A Lucie Bílá!
LB: Prozradím, že já si udělám premiéru v únoru a kolegyní mu bude Evička Farná, což je fantastická holka a do našeho divadla se určitě hodí. Kromě toho tentokrát budeme mít jednu novinku – a to živou kapelu. Takže skvělí muzikanti, skvělá hudba – co chtít víc?

Když byste měla rozhodnout, co je pro vás příjemnější – být sama sebou na koncertech nebo se na divadelní scéně proměňovat v dramatickou postavu?
BB: Já si myslím, že obojí má své kouzlo, takže mám ráda obě tyhle polohy. Na koncertě s kapelou má člověk absolutní svobodu a volnost, může být sám za sebe, improvizovat s muzikanty. Ale proměnit se v nějakou postavu má také něco do sebe. Já jsem ještě nikdy nehrála postavu, která by mi nebyla sympatická nebo která by mi vadila. Vždycky si to užívám, baví mě to a tak se snažím s postavou maximálně ztotožnit.
LB: Souhlasím s Barunkou. A musím ještě říci, že u nás v divadle, které je takové komorní, se nemůžeme za nic schovat – divák je tak blízko, že vidí, jak hýbu malíčkem, vidí jestli se oči smějou nebo pláčou. To je zároveň velmi náročné, ale i příjemné. Taky si nevzpomínám na to, že bych hrála nějakou roli, která by mě nebavila. A pokud řeknete ano na něco, co je vám blízké, tak se to pak hraje samo. A jsem si jista, kdyby mě to, co hraju, štvalo, tak bych hrozně rychle utekla!

V muzikálu nabádá producent Markétu, aby se nevrtěla a nespadla, protože nahoře je jen jedno místo – je těžší podle vás těžší dostat se na vrchol popularity nebo se tam udržet?
LB: Samozřejmě, že udržet. Je pravda, že někteří lidi, zvláštně v téhle době, kdy běží reality-show, zažívají se svým vítězstvím už rovnou pád, což je strašně nepříjemné. Já sama mám takovou zkušenost, protože jsem v roce 1985 takhle vylítla - od šicího stroje jsem se stala přes noc hvězdou. Ale taky jsem strašně rychle padala dolů. Trvalo mi šest let, než jsem se zase zvedla. A to se podařilo jen proto, že jsem byla paličatá a nenechala jsem se odradit posměváčky a pochybovači. Takže já držím palce těm lidem, kteří dnes začínají, aby měli tolik času jako my dvě a mohli „zapustit kořeny.“ Myslím, že my dvě máme ty kořeny už tak hluboko, že nás nikdo jen tak nevyvětrá.
BB: Je velice snadné vyletět někam nahoru, ale udržet se znamená obrovské úsilí, píli a neustálou práci. To, že někdo zvítězí v soutěži, je teprve začátek, a teprve čas ukáže, zda to bylo vítězství oprávněné a zda má právo nosit titul vítěze.
LB: V souvislosti s tím mě ale napadla ještě jedna věc - vítězství nemusí být pro každého konečná meta. Já znám spoustu fantastických zpěvaček, které třeba nikdy nezískaly Zlatého slavíka (tím ovšem nechci říci, že si tohoto ocenění nevážím!), a přece jsou pro mě trvalou hodnotou jako třeba Hana Hegerová. Je důležité, s jakým zapálením a houževnatostí do toho člověk jde. Nedávno mi někdo říkal- vy jste teď měla takovou tříletou odmlku. Ale ta odmlka znamenala jen to, že jsem nevydala novou desku Ale pořád je tu ta každodenní mravenčí práce, pravidelné koncertování, to, že nemám volné víkendy ani prázdniny. Takže myslím, že není náhoda, že se pořád šplháme po výšinách, protože obě strašně dřeme, i když to nemusí být na první pohled vidět.

Hudba k Dámě s kaméliemi napsal Michal Pavlíček. Vnímáte pojetí příběhu stejně nebo se od jeho názoru odlišuje?
BB: Nikdy mezi námi nebyl rozpor. Už na začátku jsme si společně s Michalem a s režisérkou Viktorkou Čermákovou řekli zadání, jakým směrem se ta hudba bude ubírat. Tím, že je příběh zasazen do současnosti, je to vlastně hudba současná, nejedná se o rekonstrukci romantické scenérie. Ta hudba je velice moderní a já sama to beru s velkým nadšením - mám pocit, že v mnoha současných muzikálech se autoři dopouštějí takových klišé, že velké muzikálové árie znějí podobně. Tohle myslím, u Michala Pavlíčka nehrozí. Jeho muzika je velice specifická, nezaměnitelná.
LB: Michal Pavlíček je „náš autor.“ Hrajeme už dvě věci s jeho hudbou Obraz Doriana Graye a Excalibur. A myslím, že je dobře, že narozdíl od výše jmenovaných muzikálů, které jsou přece jen vážnější, temnější, je Dáma s kaméliemi záležitost, která se podle mého bude líbit skutečně rodinnému publiku.

Poprvé pracujete se ženou režisérkou. Jaké to je?
BB: Já jsem byla naprosto nadšená, už když jsem se to dozvěděla, že představení bude režírovat Viktorka Čermáková. Znám některé její věci, její režisérská mluva , postupy a vidění jsou mi sympatické. Mně osobně je ženský svět bližší než ten mužský, kterému leckdy vůbec nerozumím. Takže jsem to přivítala s nadšením – a zkoušky mě utvrdily v tom, že to ženské vidění přidává najednou úplně jinou dimenzi. Pracuje se s ní skvěle.

LB: Já to zatím vidím jen z dálky, protože začnu na roli pracovat později. Ale z pozice producentky musím prozradit, že to od nás byl cílený tah. Když jsme našli téma, autora hudby, představitele, tak jsme si řekli, že by bylo zajímavé, kdyby tuhle věc dělala žena. Kromě toho činoherní představení Osm žen, které v divadle Ta Fantastika režírovala, patří k nejoblíbenějším. Zkrátka, Viktorka je pro mě stoprocentní úspěch už předem. Je to velká sympaťačka a já se na ní moc těším.

Lucie, chápete roli producenta jako tvůrčí práci – jinými slovy, baví vás být producentkou?
Já musím říct, že jsme si na to slovo dlouho zvykala. Když mi někdo řekne, jsem v tomhle divadle principál, tak mi to přijde takové nafoukané. Nicméně, zvykla jsem si na tu pozici – už 15 let mám pořád stejný stoleček, kancelář, agenturu. Dnes už produkuju i věci, ve kterých nehraju. Je to logický postup. Ale rozhodně si nepřipadám jako obchodník – já jsem komediant, a ten musí umět zpívat, hrát na housle, prodávat vstupenky a když je třeba, o přestávce prodávat mezi diváky zmrzlinu.

22.10.2007 13:10:34 Jana Soprová | rubrika - Recenze

TIP!