Scéna.cz 

Muzikál Kabaret v Divadle J.K. Tyla Plzeň

Soubor muzikálu a operety Divadla J.K. Tyla v Plzni uvedl v premiéře nastudování inscenace Kabaret. Tento již muzikálový evegreen, známý již z působivého filmového zpracování, pochází z autorské dílny – John Kander (hudba), Joe Masteroff (libreto) a Fredd Ebb (texty písní). Plzeňskou verzi nastudoval šéf souboru Roman Meluzín z překladu Ivo T. Havlů. V alternaci dirigují Martin Doubravský a Pavel Kantořík. Výpravu realizovala Ivana Brádková. Taneční čísla realizovala choreografka Leona Qaša Kvasnicová. Titulní roli Kabaretiéra ztvárnil Vlastimil Korec. Dále hráli a zpívali Daniela Šinkorová, Bronislav Kotiš, František Dvořák, Stáňa Topinková-Fořtová a v alternaci Jakub Šťastný a Martin Bačkovský.

Muzikál Kabaret je situován do Německa ve třicátých letech. Na příběhu kabaretní zpěvačky Sally a amerického spisovatele Cliffa, dvojice Fräulein Schneider a Herr Schultze, spolu s dalšími epizodními postavami, odkrývají autoři nástup fašismu. Právě toto hlavní téma se z režijní koncepce Romana Meluzína doslova vytratilo. Režisér upřednostnil příběh Schultze a Schneiderové – vyzdvihl tak téma smíření se, schopnosti přežít i na základě drobných ústupků. Pokusil se zvýraznit mikrohrdinství jednotlivých hrdinů.

Celé nastudování působilo ponuře. Bohužel ne díky tématu, ale zejména četným dalším nedostatkům. Výborné hudební nastudování a pěvecké výkony nestačily zachránit celou inscenaci.
Výtvarnice Ivana Brádková, i přes všechny další dobré práce v jiných divadlech, neposkytla šťastné řešení scény. Své si vůbec neodehrála mostní rampa na horizontu, škoda. Centrální šikma kabaretního pódia ztížila další herecké akce. Penzión Schneiderové se ztrácel v Kabaretu a naopak. Příchody a odchody herců do jednotlivých prostor byly dílem nouzového řešení, v žádném případě logiky. Vrcholem se stal obchod Herr Schultze – styl salónu z Pohádek tisíce a jedna noc byl ubíjející.
Kostýmové řešení nejvíce ublížilo Sally. Její závěrečný nástup – návrat do kabaretu v kostýmu Isoldy?
Plzeňští diváci měli možnost sledovat nekrácenou verzi – ovšem některé skladby a motivy spíše rozmělňují. Jejich užití ve filmu podmiňovaly specifika filmových prostředků – divadlu neposloužily.

Z hereckých výkonů zaujala Stáňa Topinková-Fořtová. Coby Fräulein Schneider dokázala ztvárnit postavu ženy, která nemá co ztratit, proto se může rvát se životem. Výrazově přesvědčivá byla i další ženská představitelka Daniela Šinkorová – jako Sally Bowles byla dostatečně energizující, byť díky režijní koncepci neměla dostatečný prostor. Trochu nešťastně pojal postavu Kabaretiéra Vlastimil Korec. Charakterizující amorfnost, tedy nejasnost zda je na muže či ženy, vyhrotil v některých scénách až k dojmu, že je i pedofil. Vypravěčská nestrannost ztratila glanc i díky jeho oplzlosti a hrubosti zejména v prvé polovině. V druhé citelně ubral – ku prospěchu postavy.
Dvojice Cliff Bradshaw a Ernst Ludwig ztvárnili v druhé premiéře Bronislav Kotiš a Jakub Šťastný. Škoda, že režisér více netěžil z jejich typové herecké i věkové shody. Mohl tak vzniknout zajímavý herecký duel vrstevníků. Bohužel došlo jen na šedou shodu, kdy se jednotlivé postavy navzájem ztrácely. František Dvořák, takřka již nestor operetního souboru, nabídl skvělé pěvecké výkony, bohužel se jim nevyrovnal po stránce herecké.

Plzeňský Kabaret se pravděpodobně bojí fašismu. Svědčí o tom nejen stylizované „hailování“!?, ale snad pokus o záchranu muzikálu – říšská orlice na předscéně v epilogu. Pokud inscenátoři mají obavy z tématu, a není divu – pro místní region to z historického hlediska může být otázka velmi citlivá, pak tedy nebylo nutné takovýto titul zařazovat na repertoár. Není hořkost jako hořkost… Psáno z druhé premiéry 29. únpra 2004.