Scéna.cz 

Antony and the Johnsons vystoupí s Janáčkovou filharmonií Ostrava

Björk, Bobbyho McFerrina, Animal Collective nebo The Flaming Lips posílí na letošním ročníku festivalu Colours of Ostrava (12.–15. července) další slavné jméno – britský zpěvák a skladatel, výjimečný autor a majitel jednoho z nejpozoruhodnějších hlasových projevů naší planety – Antony Hegarty s kapelou The Johnsons. Na pódiu v Ostravě jej navíc doplní čtyřicetičlenný orchestr Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Na Colours v Ostravě Antony and the Johnsons uvedou program Cut The World, meditaci na téma světla, přírody a ženskosti, jenž zahrne písně ze všech čtyř alb – Antony and The Johnsons (2000), I am a Bird Now (2005), The Crying Light (2009) a Swanlights (2010) – a pochopitelně také ze zbrusu nového EP Cut The World (vychází na jaře 2012), to vše v úpravě se symfonickým doprovodem a speciálním světelným designem a scénickými prvky.

K dalším novým potvrzeným kapelám na Colours patří další hvězdy world music - Orquesta Típica Fernández Fierro, dvanáctičlenný orchestr z Buenos Aires řazený mezi největší současné revolucionáře tanga, Celso Piña, akordeonový rebel, který přiveze mexickou cumbiu ostrou jak chilli papričky a samozřejmě, i třaskavou skladbu Cumbia Sobre El Rio z filmu Babel, Shtetl Superstars, radostný, v rytmech ska a reggae rozhoupaný klezmer s dechovou sekcí, surfujícími kytarami a decentním vkladem elektro hip hopu, a Banco de Gaia aka londýnský programátor, producent a multiinstrumentalista Toby Marks.

Antony Hegarty se narodil v roce 1971 v anglickém hrabství Sussex a deset let na to se s rodiči přestěhoval do San Francisca; dnes žije v New Yorku, městě, v němž své hudební snění zrcadlící se v raném poslechu hrdinů anglického synth-popu Boy George nebo Marca Almonda proměnil v prostředí kabaretů, avantgardních divadel a klubů ve skutečnost. Přilnul k hlasům Diamandy Galas, extravagantního Klause Nomiho a především Kněžky soulu: legendární, už nežijící černošské zpěvačky Niny Simone, s jejímž neobyčejným vokálním projevem je Antony Hegarty spojován.
Newyorské umělecké podzemí oslovil zprvu Hegarty s gay divadelním souborem Blacklips, pro který napsal několik her, do nichž zanesl i filmové blouznění Davida Lynche. Následující léta vystupoval sám v newyorských klubech, ale postupně k sobě přibíral výborné hudebníky, kteří mu pomáhali dotáhnout hudebně-divadelní performance. Neušli pozornosti Davida Tibeta z experimentální skupiny Current 93: v roce 2000 jim na svém labelu Durtro vydal debutové album Antony and The Johnsons.
Odtud vedla přímá cesta k Lou Reedovi a jeho dvojalbu The Raven: „surrealistické meditaci nad životem a dílem záhadami opředeného spisovatele Edgara Allana Poea“ za účasti Laurie Anderson, Davida Bowieho nebo jazzového saxofonisty Ornette Colemana. Společné koncerty s Lou Reedem Hegartyho proslavily a když Antony and The Johnsons natočili v roce 2005 nádhernou desku I Am A Bird Now, objevil se na ní Reed po boku Rufuse Wainwrighta, Boy George a Devendry Banharta. Tehdy se přihodilo něco naprosto nečekaného: album s odvážně obnažujícími texty o hledání sexuální identity, zasáhlo Hegartovu původní vlast a v konkurenci Coldplay, Bloc Party nebo Kaiser Chiefs získalo prestižní Mercury Prize. „Antonyho zranitelnost je tak průzračná a silná, až se publikum na jeho koncertech chvěje. A přesně tohle v téhle době potřebujeme,“ řekl tehdy Boy George.
Nepochybovala o tom např. ani Björk: Antony zpíval na jejím albu Volta (2007), ona zase na jeho Swanlights (2010). Skladbou roku 2008 se podle mnohých stala píseň Blind, jedna z pěti, kterými Antony přispěl na album skupiny Hercules and Love Affair. Antony si zazpíval i s Yoko Ono a v několika filmech: Animal Factory od Steve Buscemiho, The Secret Life of Words režírované Isabel Coixetovou, futuristické sci-fi V for Vendetta nebo poctě Leonardu Cohenovi I'm Your Man, dokumentu z koncertu za účasti Bona, Nicka Cavea nebo Jarvise Cockera. Sám mistr Cohen však Antonymu rovněž vysekl poklonu, alespoň slovní: „(Antony) je neuvěřitelný. Když jste svědky jeho výkonu, nemáte nejmenší tušení, co toto vznešené zjevení stvořilo… Vše na něm je tak originální. Ten jeho hlas! A vůbec bytí jeho osobnosti je tolik, tolik působivé!“
Na svých albech The Crying Light (2009) a Swanlights (2010) Antony opustil dosud ústřední transgenderové téma: přemítá nad lidskou budoucností, vztahem k přírodě a životnímu prostředí; emotivně a vznešeně děkuje za naši lásku v sugestivní poezii: „Když zavřu oči a sním, labutě přicházejí s láskou.“ „Miluji dialog s tichem, s tichem okolo not a gest. Je to jako malování. Miluji plochu, která není zaplněná,“ tvrdí Antony Hegarty a přenáší posluchače do své další sféry: malování obrazů a zájmu o vizuální umění. Navrhuje si obaly alb, kostýmy, pódiové scény, spolupracuje s předními módními návrháři, pomocí vtahujících světelných show proměňuje koncerty v nevídané události a desku Swanlights doplnil sto čtyřiačtyřiceti stránkovou knihou kreseb, obrazů, koláží a fotografií. Obrovskou odezvu měla také opera The Life and Death of Marina Abramovič v režii Roberta Wilsona s jeho hudbou, uvedená vloni v Manchesteru.