zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Politika správcovny: monodrama tiché moci

Jakub Špalek (Politika správcovny)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Divadelní spolek Kašpar uvádí na komorní scéně Klubovna inscenaci POLITIKA SPRÁVCOVNY autora S. d. Ch. (vlastním jménem Miloslav Vojtíšek). V monodramatu, režírovaném Filipem Nuckollsem, exceluje Jakub Špalek. Text vznikl na objednávku časopisu Svět a divadlo pro třetí ročník mezinárodní soutěže o Cenu Ferdinanda Vaňka. Autor pracuje s jazykem, který může připomenout vančurovskou stylizaci, avšak místo souvislého vyprávění dominuje systém pravidel, nařízení a definic. Jazyk zde nevypráví příběh – organizuje svět.

Režie Filipa Nuckollse staví na maximální redukci prostředků. Scéna je strohá, hudba zazní pouze v úvodu (Věra Špinarová) a světelná dramaturgie ustupuje do pozadí. Veškerou divadelnost tak nese herec. Špalek pracuje s prostorem s mimořádnou přesností – pohyb na kolečkové židli, včetně práce ve vertikále, vytváří dynamiku i jemné významové posuny.
Text drží pohromadě právě díky této detailní práci s rytmem, gestem a tempem. Špalek je přesný v dikci, disciplinovaný v práci s pauzou i v kontaktu s publikem. Vytváří svět, v němž neexistují reální partneři – pouze ti imaginární. Oslovování neviditelných postav (hráčů, návštěvníků) buduje komplexní sociální situaci, v níž se divák stává aktivním spoluúčastníkem.
Zásadním motivem je opakované nadepisování obálek – jména autorů, názvy děl, hvězdičkové hodnocení. Tento mechanický akt, zakončený vhazováním dopisů do schránky, působí jako rituál třídění a hodnocení reality. Divák dlouho neví proč – a právě v této nejistotě vzniká napětí.

Název Politika správcovny otevírá interpretační rovinu inscenace. Politika zde není abstraktní sférou státní moci, ale každodenní praxí správy malého světa. Správce hřiště organizuje, reguluje a nastavuje pravidla – podobně jako instituce, které se opírají o neviditelné mechanismy, paragrafy a řády. V tomto ohledu lze inscenaci číst v kontextu poetiky Václava Havla (AUDIENCE) či existenciální absurdity Franze Kafky (PROCES), kde systém existuje, aniž by byl plně uchopitelný. Scénografii dominuje klubovna doplněná hokejovou výstrojí a archivní fotografií mužstva. Vztah mezi fotbalem a hokejem zůstává otevřený – možná záměrně. Oba světy spojuje princip kolektivní hry, ale i anonymita jednotlivce v rámci systému.
Závěr inscenace přináší klíčový obraz: správce rozesílá ústřižky nalezené historické vlajky. Identita, po níž se pátralo, je nalezena – ale zároveň rozptýlena. Celek se rozpadá na fragmenty.

Politika správcovny je inscenace postavená na herecké přesnosti a disciplinované práci s minimem prostředků. Jakub Špalek zde potvrzuje, že silné divadlo může vzniknout bez efektů – pouze z koncentrace, rytmu a schopnosti udržet pozornost diváka. Právě v této střídmosti se nejzřetelněji ukazuje podstata inscenace: monodrama tiché moci, která neřve, ale organizuje, neútočí, ale nastavuje pravidla. Zda se rozhodující „gól“ odehrává na hřišti, nebo v hlavě postavy, zůstává otevřené.

★★★★★

S. d. Ch.: Politika správcovny
Režie Filip Nuckolls.
Hraje Jakub Špalek.
Divadelní spolek Kašpar, Klubovna - Jindřišská 23, premiéra 6. května 2019. Psáno z reprízy 28. března 2026

📘 www.divadlovceletne.cz

30.3.2026 10:03:38 Josef Meszáros | rubrika - Recenze