Scéna.cz 

Václav Havel – občan a dramatik roku 2008

Osobnost Václava Havla se v uplynulém roce bezpochyby stala největším lákadlem – a to nejen pro divadelní tvůrce a diváky. Hned na počátku roku měl premiéru dokumentární film Občan Havel, který – jak se shodují mnozí – je skutečně unikátní. Několikaletý časosběrný projekt Pavla Kouteckého (který tragicky zahynul a konečná verze filmu je tedy dílem Miroslava Janka) je nejen obrazem jednoho dramatika, který se zároveň stal nejvýraznější postavou české historie posledních dvaceti let, ale i kronikou událostí, které se kolem něj děly. Takový příběh, ve kterém kromě mocenských bojů viděných ze zákulisí nechybí ani love story, nikdy žádný scenárista nevymyslí...

Samostatnou kapitolou je další příběh, o kterém by se před nedávnem nezdálo snad ani samotnému mistrovi absurdity Václavü Havlovi. Mám na mysli strastiplnou, skoro mystickou cestu jeho poslední hry Odcházení na jeviště.
Nejprve text jeho hry (která má mimochodem kořeny v době 80.let 20.století) vydalo samostatně nakladatelství Respekt, takže publikum netrpělivě čekalo, kdo a kde tuto hru sehraje na jevišti. Sledovat tuto „kauzu“ se všemi jejími zákruty bylo neobyčejně dobrodružné. Z počátku se mluvilo o Divadle Na Zábradlí, pak přišlo na řadu Národní a vinohradské divadlo, a nakonec jsme se - pro mnohé neočekávaně - dočkali premiéry v pražské Arše. Nemusím být příliš dobrým prorokem, když budu s jistotou tvrdit, že inscenace Davida Radoka se skutečně stala událostí roku, a to nejen výjimečným Havlovým textem, ale i ojedinělou režií a scénografií i hereckými výkony.
Od květnové premiéry se pak hra rozletěla doslova do celého světa – uvedli ji v Anglii, na Slovensku, v Polsku a Izraeli, o českých a moravských inscenacích ani nemluvě (Klicperovo divadlo v Hradci Králové, polská scéna Těšínského divadla, a na sklonku roku také Plzeň a České Budějovice).

Zvláštní projekt věnovali dramatikovi v brněnské Huse na provázku, kde vznikla poněkud kontroverzní inscenace Vladimíra Morávka a Petra Oslzlého Cirkus Havel, který je koláží z osmnácti Havlových her, ale také nejrůznějších dokumentů a dopisů. Druhá část představení je pak věnována (bohužel rozcupovanému) Odcházení.

Můžeme tuto vlnu považovat za jistý módní fenomén, ale je beze sporu, že Václav Havel jako občan i jako dramatik uspěl. I když s vědomím, že pravda a láska to v souboji se lží a nenávistí nemá lehké...