Scéna.cz 

Zemřel britský dramatik Harold Pinter

Jeho jméno znělo po celém světě v souvislosti s udělením Nobelovy ceny za literaturu v roce 2005. Už tehdy byl těžce nemocen, ale přesto se stále – pokud to jen šlo – aktivně účastnil politického života. O těchto Vánocích se světem roznesla smutná zpráva – na Štědrý den Harold Pinter ve věku 78 let zemřel (10. října 1930 – 24. prosince 2008). Odešla tak jedna z posledních žijících legend počátků absurdního dramatu.

Britská herečka Glenda Jacksonová prohlásila: „Jeho smrt je velkou ztrátou nejen pro divadlo, ale také pro lidi bojující za lidská práva...“ A právě Pinterova političnost byla pověstná. I já jsem měla možnost zažít ji na vlastní kůži – když jsem ho při návštěvě premiéry Horáčtiny (1988) v tehdejším Realistickém divadle přemlouvala k interview, prohlásil, že ho právě teď divadlo nezajímá, že ho zajímá výhradně politika a nakonec k rozhovoru nedošlo. Uskutečnil se až o deset let později, při návštěvě premiéry her Milenec a ...v prach se obrátíš v Kolowratu. A znovu ho zajímala především politika – jako správný intelektuál kritizoval dobu vlády Margaret Thatcherové, nepříznivý vliv Ameriky, a mluvil samozřejmě také o dodržování lidských práv. S noblesou a suchým humorem Angličana, ale velmi nekompromisně... K poslední plánované návštěvě už nedošlo. Cenu Franze Kafky, která mu byla v Čechách udělena, musel kvůli jeho zdravotní indispozici převzít jeho přítel Václav Havel.

Nyní se tedy osobnost anglického dramatika, básníka, scenáristy, herce a režiséra stala už součástí historie. Narodil se v Londýně, nejprve publikoval verše pod pseudonymem Harold Pinta a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron. Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v londýnském Národním divadle. Má na kontě více než 30 her, největší popularitu mu přinesla dramata Správce, Narozeniny a Návrat domů (u nás se jeho hry hrály už od roku 1965, ale potom na patnáct let z jeviště musely zmizet). Mnohé z jeho her se objevily také ve filmové verzi.

V roce 2005, tedy v době, kdy se rozhodl opustit psaní pro jeviště kvůli politické práci, získal Nobelovu cenu za literaturu. V té době byl upoután na kolečkové křeslo, nicméně přesto pronesl řeč, ve které jednak znovu apeloval na George W Bushe a Tonyho Blaira, aby se vyvarovali válečných zločinů v Iráku, meditoval o smrti a zároveň se zamýšlel také nad svou tvorbou.

„Když se díváme do zrcadla, máme pocit, že obraz, se kterým jsme konfrontováni, je přesný. Ale posuňte se o milimetr, a obraz se změní... Je to tak, že se díváme na nikdy nekončící proud reflexí. Ale někdy spisovatel musí rozbít zrcadlo – protože právě na jeho zadní straně je pravda, která na nás zírá."

Harold Pinter byl dvakrát ženatý, nejprve s herečkou Vivien Merchantovou, od roku 1980 žil v manželství se spisovatelkou Lady Antonií Fraserovou. Ta po jeho úmrtí prohlásila: „Bylo pro mě privilegiem žít s ním více než 33 let.“