Scéna.cz 

Experiment jako reality-show

Touho po voyerství mělo publikum asi v krvi odjakživa. Je to přece nádherné schovaný někde za clonou, neviděn, sledovat trapasy a intimní hry těch ostatních. Marivauxův dramatický text z 18. století La Dispute (překládá se jako Spor, Pokus či Experiment) takovému pohledu přímo vybízí. Vzhledem k tomu, že jsou tu čtyři výrazné mladé role, bývá poměrně často frekventován na divadlech jako prubířský kámen pro nejmladší hereckou generaci. Mně nejvíce utkvělo pro mě tenkrát šokující pojetí Sporu, které v rámci festivalu Německého divadla v Praze v roce 1997 předvedlo Thalia Theater Hamburg v režii Sven-Eric Bechtolf. Všichni mladí protagonisté jej totiž odehráli nazí.

To se sice v novém pojetí v Divadle v Dlouhé neděje, ale jinak je to opravdu reality-show jak se patří (včetně náznakové scény, která evokuje opičí výběh se stylizovaným stromem, jezírkem a klecemi, ze kterých jsou protagonisté vystrkáni na volný prostor). A ti dva, kdo si pro svou zábavu zinscenovali tuto soukromou reality-show pseudovědecky zkoumají vztahy dvou pohlaví homo sapiens nejmodernějšími metodami – částečně „life“, částečně ze záznamu na několika obrazovkách, které navíc umožňují nahlédnout i do zákulisí.

Příběh čtyř mladých lidí, do té doby držených v izolaci a „vypuštěných“ do podmínek, které jsou vlastně nefair (ale tak to ostatně v reality-show bývá), nepřináší nakonec ani pro diváky neznalé příběhu nic převratného. S mnohými názory, které nám autor podstrkuje, nemusíme souhlas, podobně jako s někdy nelogickými znalostmi civilizací nepoznamenaných mladých lidí.

Což o to, režisérka Hana Burešová i herci to zvládají, ale jaksi se do toho až příliš neodbytně cpe televize. A já si kladu otázku, zda pro Divadlo v Dlouhé, které jsem vždy obdivovala za skvělou DIVADELNÍ práci, zcela odlišnou od TELEVIZNÍCH praktik, není tohle tak trochu krok zpět? Či snad je to snaha přitáhnout do divadla diváka, konzumujícího u obrazovky společně s brambůrky i různé pochybné pořady zábavného charakteru?

Marivauxovy modelové scénky na téma zamilovanosti, narcisismu, vzteku, pokušení, pýchy, atd. atd. zvládá ovšem dobře vybraná herecká čtveřice s hravostí a soustředěností na detaily. Helena Dvořáková má v Divadle v Dlouhé skutečně štěstí na diametrálně odlišné role. Po vznešené Faidře ji najednou holčičí naivní Eglé posunuje do úplně jiné věkové kategorie. Zdá se, že o něco více si její sokyni Adinu užívá Klára Oltová (specielně půvabná je obraz, kdy předvádí Adina před Eglé svou krásu a pohybové schopnosti a zakončí scénku nádherným přímo artistickým provazem). Oba hrdinové – Azor (Miloslav König) a Mesrin (Marek Němec) mají rolemi danou daleko menší proměnlivost a oba tedy vsadili na jednu výraznou charakterovou vlastnost. König je v Azorovi typem trochu hysterického ukňouraného introverta, zatímco Němec v roli Mesrina je býkem, který snadno vypění, a v drajvu, který jej žene vpřed, občas (ať už reálně či symbolicky) vrazí do zdi.

Na představení se tedy docela dobře kouká, občas se divák zasměje i dobře načasovaným gagům. Nicméně, přesto, že jsou děje poněkud zkracovány tím, že určité scénky si jen zrychleně „přejedeme“ na obrazovce, působí chvílemi zdlouhavě. Zkrátka – jako reality-show.

Pierre de Marivaux: Experiment
Překlad Karel Kraus a Otomar Krejča ml., režie Hana Burešová, scéna David Marek, kostýmy Hana Fischerová, hudba Jan Vondráček, pohybová spolupráce Jana Hanušová.
Hrají: Helena Dvořáková, Klára Oltová, Miloslav König, Marek Němec, Marie Turková, Tomáš Turek, Jan Vondráček, Petr Varga a Ivana Lokajová.
Premiéra v Divadle v Dlouhé 19. března 2008.