Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Amatéři jsou svobodnější než profíci...,“ říká Lenka Lázňovská

autor: Ivo Mičkal

Během posledních let se na Jiráskově Hronově stále více prolíná úroveň profesionální a amatérská. Tyto hranice se stále více znezřetelňují v českém divadle obecně. Do jaké pozice tohle staví ARTAMU, jak se s tím vyrovnáváte?
ARTAMA byla od začátku stavěná jako odborný servis, který je nabídkou pro všechny. My nejsme ti, kteří chtějí o něčem rozhodovat, i když de facto rozhodují. Protože se nás jako odborné organizace ministerstvo kultury zeptá na názor a tento názor bývá respektován. My se snažíme, aby to nebyl názor jen jednoho odborného pracovníka, ale abychom získali názor alespoň převažující nebo oponentní.
Nicméně na naší pozici, tj. že jsme nabídka odborného servisu, se tím nic v zásadě nemění. Využít této nabídky může kdokoli o to stojí. A nemám pocit, že to stírání hranic mezi profesionálním a amatérským by na této podstatě něco měnilo.
Na druhé straně samozřejmě stále existuje otázka, jestli existuje nějaké „amatérské“ divadlo. Jestli to není tak, že divadlo je buď dobré nebo špatné. Tato věc samozřejmě musí zajímat každého, kdo se kolem toho pohybuje. Protože například autorský zákon uznává jenom tvorbu a užití a nediferencuje. A kromě toho, dávno již neplatí, že amatéři rovná se zadarmo. To je naprostý přežitek, tak to dneska nechodí. Takže kritériem dnes spíše je, kdo je ochoten se k amatérskému divadlu přihlásit. Protože je to jisté hnutí, tradiční společenství – funguje to nejen v divadle, ale i v jiných oblastech kultury. Souvisí to potom například s pořádáním přehlídek, systémem hodnocení. Tato nabídka prostě zatím existuje, je přijímána. A jestliže zanikne, bude to asi záležitost logického vývoje.
Osobně si myslím, že amatérské divadlo se od profesionálního liší z hlediska nikoli umělecké kvality, ale spíše z hlediska organizačního zázemí a motivace. Myslím, že především ta motivace je hodně důležitá. Hrajete-li divadlo jako amatér, vždycky je to jiné než vznikne-li v zaměstnaneckém poměru nebo na smlouvu o dílo. To je velký rozdíl a samozřejmě existuje také rozdíl z hlediska veřejného užití té inscenace. Protože amatéři si o tom rozhodují sami, a je na nich, jestli to v dané chvíli budou dělat pro okruh svých přátel nebo jestli s tím chtějí jít na divadelní trh. V tom jsou mnohem svobodnější než profíci. Na druhé straně jsou svázáni tím, že za nimi nestojí tak dokonalý technický aparát, že si peníze na tu inscenaci musí sehnat sami, a že to, jak bude vypadat a kolik bude stát inscenace, záleží na nich. Na jejich schopnostech tvůrčích, organizačních i manažerských..

Myslím, že tím se přibližujeme k západu, kde – pokud vím – se to tak nikdy přesně nerozdělovalo.
Ta hranice musí být prostupná. Na jedné straně de facto čistí amatéři, kteří to chtějí dělat jako koníčka, na druhé straně profesionálové v kamenných nebo jiných typech divadla. A mezi tím cosi, čemu se říká open nebo frei. Jsou to lidé, kteří jsou fakticky amatéři, protože za nimi nestojí profesionální zázemí, ale přitom chtějí se svými inscenacemi vstupovat na divadelní trh a nijak se tím netají. Jsou to tedy poloprofesionální soubory, klasickým případem je třeba vodňanské Continuo. Jiná věc je, zda se tyto soubory chtějí ke svým amatérským kořenům hlásit.

Zaslechla jsem cosi o výzkumu ARTAMA v oblasti amatérské kultury na výchovu a vývoj dětí. Můžete o tom říci něco bližšího?
Jedná se o pětiletý vědecko-výzkumný projekt ARTAMA. Na vzorku 2000 dětí, které navštěvují kroužky nebo kolektivy v pěti uměleckých oborech (jedním z nich je také divadlo) zkoumáme různé aspekty vlivu na jejich vývoj a vůbec postoje k životu. Jsou to děti ve věku povinné školní docházky, 10-11 let. Celorepublikové vzorek je sestaven podle demografických kritérií (místa různé velikostní kategorie, vzorek relativně velký) a srovnáváme je se skupinou dětí, které takové zájmy nemají. Jednotlivé oblasti zahrnují zkoumání jejich životního způsobu, míru socializace, která je opřena o kompetence, které vyplývají z rámcového vzdělávacího programu, schopnost učení, skupinového prosazení, zkoumáme tvořivost a vztah k umění a ke kultuře. Teď jsme u čtvrtého tématu, příští rok bude závěrečný. Děláme to prostřednictvím dotazníkové formy nebo textů, pak se to vyhodnocuje statistickými metodami, používáme matematickou a obsahovou analýzu a pak interpretaci. Dílčím výstupem po třech tématech byla prezentace na pražském mezinárodním sympoziu na téma Kultura v moderní společnosti 21.století a kulturní kapitál (kulturní kapitál - tj. souhrn dovedností, znalostí, kompetencí, kterými dítě může umění a kultura vybavit pro život - je jedním z klíčových pojmů moderní filozofie konce 20. a počátku 21. století) a jeho konfrontace s podobnými výzkumy v zahraničí (například v Německu dělali podobný výzkum v oblasti hudebních aktivit dětí v souvislosti s termínem kulturní výchova, v Holandsku zkoumali na vzorku školních dětí míru jejich dovedností získaných z hlediska kultury ve školních předmětech povinných i nepovinných). Příští rok počítáme s publikací, která osvětluje význam těchto aktivit pro osobnost dítěte. Má to i společenské konotace, protože je to mj. výzkum, který charakterizuje současné děti - co si o určitých věcech myslí, jak se chovají, jak jednají, jakým způsobem života žijí, jaké hodnoty uznávají. Tedy z hlediska sociologického i výchovného nesmírně zajímavá záležitost.

A na závěr - je v oblasti práce ARTAMA něco nového?
Z hlediska divadla kromě dílčích personálních změn ne. To ovšem neznamená, že koncepční změny nejsou. Vzniká například nová koncepce Loutkářské Chrudimi, protože se ukazuje, že je třeba tam vrátit tradiční loutkové divadlo, které tam přestalo jezdit, protože je to přestalo zajímat. Hledáme nového pořadatele pro jednu část přehlídky tradičního divadla místo Poděbrad, snažíme se zpřesnit koncepci Šrámkova Písku jako přehlídky experimentujícího divadla, včetně toho, že najdeme větší soulad s místním pořadatelem z hlediska zájmu města. Chceme, aby považovali tu přehlídku za svou. Téměř v každém divadelním oboru je nějaká změna. Pořád si myslím, že významná věc, kterou děláme, je portál amatérského divadla, databáze. Protože to jak z historického, tak současného hlediska ukazuje šíři amatérského divadla. Myslím, že je to unikátní a nikde na světě jsem se s ničím podobným nesetkala.

27.8.2006 22:08:07 Jana Soprová | rubrika - Amatéři

TIP!