Scéna.cz 

Vladimír Líbal: Kultura nemá mnoho zákonů, je přeci živá

Západočeská metropole Plzeň si letos připomíná 710 let od svého založení. Bohaté dějiny, pamětihodnosti a průmysl - to vše k Plzni neodmyslitelně patří. K tomu i tradičně dobré jméno v české kultuře. Např. roku 1468 zde vyšla první tištěná kniha v Čechách – Trojánská kronika. Jak si stojí kultura v Plzni dnes? Jaké má Plzeň další rodinné stříbro kromě Divadla Josefa Kajetána Tyla?
Nejen o tom jsme si povídali s Vladimírem Líbalem, bývalým vedoucím odboru kultury Magistrátu města Plzně, dnes již vedoucím oddělení kultury Plzeňského kraje. Při rozhovoru došlo na bilancování a ohlédnutí, grantovou politiku města Plzně a diskusi kolem výstavby či rekonstrukce Komorního divadla.

„V této funkci jsem byl vystavěn dvěma tlakům,“ říká Vladimír Líbal a dodává: „Na jedné straně stojí politici se svými představami, které jsou dané volebním programem, a na druhé zase veřejnost, ať odborná tak široká. Jedna z mých hlavních priorit byla tyto tlaky vyrovnávat mezi sebou. Hledat rovnováhu mezi tím, co si přeje která strana, ať už politici nebo veřejnost. Zájmy někdy byly protilehlé a různorodé. Najít kompromis je někdy velmi těžké. Záleží víceméně na osvícenosti politiků, do jaké míry chápou svou funkci, zda jen jako určitou pozici, v níž mají moc, nebo jako poslání ve smyslu služby veřejnosti, která si je ze svých peněz platí. K této práci to ale neodmyslitelně patří, tak to prostě je.“
Zavzpomínal, jaké to bylo když přijal místo v roce 1992. O práci na úřadě jako umělec neměl moc jasné představy. Od začátku hledal odpověď na otázku - Z jakého důvodu by se mělo město starat o kulturu? „Postupem doby jsem zjistil, že úloha města je v tomto směru velmi velká a bude ještě vzrůstat. Kultura je oproti jiným oborům hodně samosprávná oblast. Má minimum zákonů – autorský a zákon o periodickém tisku. A proč by také v kultuře měly být? Kultura je přeci živá. Vzniká a zaniká. V rámci samosprávy je nutné zvažovat, co dle možností podpořit, čemu dát impuls.“

Granty - jedna z nejsledovanějších oblastí
Město Plzeň bylo jedno z prvních, které už v roce 1996 s grantovým systémem začalo. Kultura se po roce 1989 začala čím dál více různit. Postupně vznikaly spolky, které se na město obracely s žádostí o finanční podporu. Zcela automaticky a logicky to vedlo k tomu, aby se vytvořil transparentní systém, který bude přijatelný občany, městem i politiky.
Jednou ročně s půl ročním předstihem vyhlašujeme grantový program pro oblasti, které chceme podpořit. Každým rokem máme na granty okolo čtyř miliónů. Částka trošku klesá, ale i tak je optimální. Požadovaná částka se pohybuje okolo jedenácti miliónů korun, ale když z toho vyloučíme projekty, které nestojí za to podpořit, tak je to optimální. U zájemců o grant uspokojujeme 70 – 30 % z požadavku.
Některé prověřené projekty jsou pro město natolik potřebné, že se dostávají do rozpočtu – např. Plzeňská neprofesionální scéna nebo Unie výtvarných umělců. Ty z grantu vyjímáme a jsou zařazeni do rozpočtu odboru jako stálá součást kulturní scény ve městě. K tomu festivaly – Divadlo, Smetanovské dny, Skupova Plzeň, Divadlo na ulici, Bienále kresby a další.

Plzeňské rodinné stříbro
Divadlo tady tradičně již od předminulého století sehrává tu nejdůležitější roli, samozřejmě kromě piva a bývalé Škodovky. K tomu si divadlo drží pozici v rámci české kultury. Pro město představuje podnik střední velikosti, který musí vyprodukovat denně dvě představení ve svých dvou budovách. To pochopitelně je velmi náročné finančně i organizačně.
Určitý post stříbra zaujímá i Divadlo Alfa. Sice poměrně menší, ale význačné. Kontinuálně a soustavně reprezentuje a věnuje se loutkové tvorbě. Loutky jsou pro Plzeň dlouhodobě tradiční a charakteristické. Na dobré cestě je možný vznik Muzea loutek.
Dalším stříbrem může být depozitář Západočeské galerie. Podařilo se zde shromáždit zajímavá výtvarná díla. Zatím nejsou prostory pro stálou expozici.

Komorní divadlo
Toto divadlo je vlastně provizorium. Dnes je na okraji a to ze všech hledisek – bezpečnostních, provozních a dalších. Nelze tam už dělat moderní divadlo. Potřebujeme variabilní prostor nejen pro kukátko, ale třeba i pro koncerty.
Všechny tyto argumenty podmiňují, aby tu něco vzniklo. Diváci potřebují lepší servis. Dnes si po představení v Komorním divadle není kam si jít sednout a není možné ani pořádně zaparkovat. Toto vše lidi od divadla odrazuje. Komfort je potřeba.
Primátor města Plzně očekává diskusi, aby se probraly všechny klady a zápory. Pak se rozhodne, jaké bude řešení – zda rekonstrukce nebo nové divadlo. Pokud se architektonicky povede, může se stát zajímavou stavbou i z hlediska cestovního ruchu. Budova musí mít jednoznačné určení, charakter.

Vladimír Líbal na první dojem připomíná rockera. Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu na Žižkově. Od té doby se stále pohybuje v kultuře. Přiznává, že na výtvarné umění má čas zejména po nocích nebo víkendech. Od roku 1992 zastával funkci vedoucího odboru kultury Magistrátu města Plzně. V současné době pracuje jako vedoucí oddělení kultury Plzeňského kraje.