Scéna.cz 

Plíce: Stačí se pořádně nadechnout

Divadelní spolek Kašpar uvádí ve své studiové scéně Klubovna další inscenaci. Po předchozí poezii přichází s velmi aktuální, až sarkastickou komedií PLÍCE. Anglický dramatik Duncan Macmillan není na českých jevištích neznámým autorem. Hru Plíce v české premiéře nastudovalo Divadlo Letí v roce 2014. K dalším hojně uváděným Macmillanovým textům patří VŠECHNY BÁJEČNÉ VĚCI / LIDÉ, MÍSTA, věci a nejnověji uvedené MONSTRUM v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Inscenace Plíce se objevila již na pěti českých scénách, zatímco její světová premiéra proběhla v roce 2011.

Musím se přiznat, že během premiéry jsem si kladl otázku, zda text napsal muž nebo žena. Vedly mě k tomu citlivé a intimní postřehy ženské hrdinky. Pokud text napsal muž, musel takové pocity sám zažít – nebo být obdivuhodně empatický.
Dítě je příslibem budoucnosti. Ale může budoucnost dnešní generaci nabídnout nějaké jistoty? S každým novým narozením roste zátěž na životní prostředí a otázka rodičovství se zdá být až sobeckým rozhodnutím. Mladý pár chce ve svém vztahu učinit další krok, ale jejich snaha je ochromena neustálým analyzováním a diskusemi. Přinese debata o založení rodiny konec světa – nebo jen konec jejich vztahu?

Macmillan se v Plicích zaměřuje na téma rodičovství v kontextu současných globálních problémů, jako jsou ekonomika, migrace, uhlíková stopa a skleníkový efekt. Vedle těchto otázek nabízí text úvahy i o mnoha dalších palčivých tématech. Je energický, úderný a rytmický – divákovi nedá vydechnout, naopak ho provokuje. Hra vzbuzuje úsměvy, často sarkastické, což ale není na škodu. Humor, zvláště černý, je přece kořením života.

Podobný text vyžaduje nejen skvělou režii a dramaturgii, ale také mimořádné herecké výkony – a právě tyto kvality inscenace Divadelního spolku Kašpar nabízí. Režisérka Barbora Mašková precizně aranžuje jednotlivé pasáže a citlivě propojuje ženské a mužské uvažování o rodičovství i širších otázkách. Významnou roli zde hraje i problematika ženské kariéry v souvislosti s mateřstvím.
Výprava Petry Krčmářové je minimalistická, což skvěle odpovídá komornímu prostředí Klubovny. Scéna pracuje především se světlem a jednoduchými praktikábly ve tvaru písmene „L“. Toto řešení umožňuje rychlé změny mezi fiktivními interiéry a exteriéry.
Herecké výkony jsou nejen citlivé, ale i neuvěřitelně pestré. Divák si užívá nejen dramatický rytmus, ale také jemné choreografie. Stačí sledovat oční kontakt protagonistů – od údivu, přes nechápavost až po vzájemné pochopení a obětavost. Reakce a naslouchání jsou výtečně ztvárněné a vždy přirozené.

Nasazení této inscenace do komorního prostoru je velmi trefné. Jak uvedl sám autor: „Chtěl jsem, aby diváci měli pocit, že odposlouchávají velmi soukromý rozhovor dvou přemýšlivých, vzdělaných lidí ze střední třídy, kteří se snaží rozhodnout pro správnou věc.“
Nezbývá než se pořádně nadechnout, doufat, že naše plíce zvládnou nápor současných výzev, a vyrazit do Klubovny na tuto skvěle zvládnutou inscenaci.

Duncan Macmillan: Plíce
Překlad Kateřina Holá; režie Barbora Mašková; výprava Petra Krčmářová, hudba Ondřej Švandrlík a dramaturgie Lenka Bočková.
Hrají Adéla Zatloukalová a Miloslav Tichý.
Premiéra 25. listopadu 2024, Klubovna v Jindřišské

www.divadlovceletne.cz