Scéna.cz 

Draci noci: Ochrana, moudrost, síla ducha a lásky

Spolek Kašpar připravuje cyklus poetických večerů, na které zve diváky do Klubovny v Jindřišské ulici. Večer plný poezie dávných věků, zaměřený na lásku, přátelství a samotu, na písek, datle a víno, není úplnou novinkou. Jedná se o remake pořadu z 1. května 2006, kdy byl tento komponovaný večer věnovaný poezii egyptské, indiánské, japonské a čínské poprvé uveden na jevišti Divadla v Celetné. Tento malý noční zážitek byl na repertoáru pouze v květnu 2006. Jitka Nerudová, Jan Potměšil a Jakub Špalek nás tehdy podmanili svou osobitou a výraznou interpretací.

Začneme malým zamyšlením nad symbolem draka v jednotlivých kulturách. Většinou není drak zlý, jak je tomu často v západních tradicích. V čínské kultuře draci symbolizují sílu, štěstí a ochranu. V poezii zaměřené na lásku může drak představovat vášnivou, ale zároveň mírnou a harmonickou sílu. Drak je zde přítelem, průvodcem, někým, kdo chrání své blízké. Samota v tomto kontextu může znamenat touhu po dosažení moudrosti a harmonie.
V japonské mytologii jsou draci divocí a proměnliví. V poezii o lásce může japonský drak symbolizovat sílu a odvahu vyjádřit city navzdory překážkám. Přátelství, vyjádřené symbolem draka, může znamenat uznání, že i v bouři lze najít spřízněnou duši. Samota zde může představovat osobní výzvu nebo oběť.
Egyptská kultura sice nemá typického „draka“, ale boha Apopa, což byla obrovská hadí bytost, symbolizující chaos a zlo, kterou Ra každý den poráží. V poezii zaměřené na lásku a přátelství mohou drak nebo symbolické bytosti podobné drakům představovat překážky, které musí láska překonat.
Mezi indiánskými kmeny byl "drak" vnímán spíše jako širší kategorie duchovních zvířat, která reprezentují sílu přírody, životní energii a spojení s duchy předků. Drak zosobňuje ochranného ducha nebo průvodce, který nabízí moudrost a podporu. Pro osamělého člověka drak představuje touhu po nalezení vlastní cesty a posílení vnitřního spojení s přírodou.

A jak dopadl tento návrat 6. listopadu 2024? Před diváky vystoupili Tereza Slámová, Kristián Stolařík a Tomáš Stolařík, režie se ujal principál Jakub Špalek. Diváci si v komorním prostoru doslova užívali hluboké ponoření do poezie – básně o lásce, přátelství, ale i samotě v přírodě, zněly upřímně. Rytmus slova doplnila velmi intimní hudba Petra Maláska.
Režisér Jakub Špalek se soustředil na komorní vyjádření hloubky textu, a není divu, že mu rozumí. Sám se podílel před osmnácti lety na výběru těchto textů, ale také na původní režii. Diváky zaujala nejen samotná poezie, ale i jemná hra se světlem, která často vycházela ze svíček. Velmi zajímavý byl také kontakt mezi Terezou Slámovou a Kristiánem Stolaříkem při interpretaci milostné poezie. Pohybové aranžmá bylo estetické a silně erotizující. Tomáš Stolařík vynikal především ve verších plných moudrosti a zralosti.

Prostor Klubovny, kde herec není jen aktérem na jevišti, ale může být i u vstupu nebo za barem, je skutečným prostorem plným poetiky. Spolku Kašpar patří díky za uchování a předávání těchto starých textů, které pro nás mohou být exotické a neznámé. Poezie plná draků v těchto souvislostech přirozeně odráží, jak každá kultura vnímá nejen draky, ale i hlubší lidské vztahy – ať už to znamená ochranu, moudrost, překážky, nebo sílu ducha. A rovněž obrovskou sílu lásky.

www.divadlovceletne.cz