Scéna.cz 

Poslední potlesk pro Stellu

Takhle prý zní klaunský epitaf. A tímto citátem se s herečkou Stellou Zázvorkovou rozloučil ministr kultury Pavel Dostál za přítomnosti stovek lidí.
Rozloučení s legendární herečkou bylo dvojí. Dopoledne se sešli její herečtí kolegové v divadle ABC, kde Stella prožila pětačtyřicet let, a podle vlastních slov je považovala za svůj domov. Zahájil Václav Postránecký za Hereckou asociaci slovy: „Drahá Stello, co ti přát na cestu do jiné dimenze, když všechno máš – úctu, obdiv i vděčnost současníků…“ A pak zazněla spousta krásných slov Stelliných přátel a kolegů Nadi Konvalinkové, Jiřiny Bohdalové či Stanislava Fišera (ten nemohl dojetím mluvit, a proto jeho vzpomínku přečetl mladší kolega Zdeněk Hruška). Všichni oceňovali především Stellinu noblesu, báječný smysl pro humor a moudrost. Slzy dojetí se mnozí neubránili ve chvíli, kdy zazněl Stellin hlas – úryvek z rozhovoru, který s ní dělal před sedmi lety Robert Tamchyna pro Český rozhlas. Hovořilo se tehdy o posledních věcech člověka, a to as humorem…: „Já chci, až tam budu ležet, aby se náhle ozval můj značně už ochraptělý hlas. Budu říkat: Sbohem, René, a nevyhledávejte mě více. Mám dosti času na vážnou známost - to je z filmu Pytlákova schovanka. A chci, aby mi tam zahráli Raye Charlese, píseň I Can't Stop Loving You. Věřím, že by se lidi zasmáli…“

Zatímco v ABC se pak vzpomínalo především za zvuků swingovek V+W, ve strašnickém krematoriu se přišla písněmi Ave Maria a Pie Jesu rozloučit Lucie Bílá. Spousta květin a věnců… A slzy dojetí v očích slavných i obyčejných lidí, když spadla poslední opona a zazněl poslední – bouřlivý – potlesk pro herečku, která rozdávala ostatním radost a smích, i když její život nebyl vždy jednoduchý.