Scéna.cz 

Tulák, který nikam nepatřil

"Koltès je dnes prototypem autora, který se dokázal obohatit předchozí divadelmí tradicí (francouzským klasicismem, Marivauxem, Shakespearem), přijmout za své divadelní konvence, přepracovat je a přizpůsobit senzibilitě moderního člověka, odchovaného kinematografickou montáží a americkými krimiseriály. Jeho díla mají jednou strukturu klasické tragédie, jindy filozofického sporu, bulvární komedie či "dramatu zastávek", nikdy však nejsou doslovným a poslušným návratem k existující nebo dokonce již dávno mrtvé formě, nýbrž ironickým odklonem od ní. Každé z jeho děl je jakousi persifláží modelu, na jehož základě bylo vytvořeno." Daniela Jobertová
Hru Bernard-Marie Koltèse NÁVRAT DO POUŠTĚ (Le retour au désert) uvádí v premiéře dne 11. prosince Činoherní klub Praha.

Bernard-Marie Koltès nikdy neskrýval svůj odpor vůči východofrancouzské provinci, konkrétně vůči svému rodišti - Metám. Ve své předposlední hře Návrat do pouště, kterou psal již s vědomím blížící se smrti, se vrací se svými postavami do tohoto prostředí, oné "pouště", v níž vyrůstal a z níž utekl, aby mohl psát a stát se sám sebou.
V Paříži bydlel mezi Moulin Rouge a návrším la Butte ve čtvrti Montmartre, kterou miloval a která pro něj znamenala samostatné město ve městě, kde nacházel spodní, hlubší tóny života a vlastně všechna ostatní města. Na rohu ulice, v níž žil, je malé bistro, kam chodil a setkával se tu s celou tou drsnou geografickou mutací ras, jak ji zná Paříž.
Takový byl jeho svět: tulák, který žil v srdci staré Paříže, cestovatel, který nikdy nikam trvaleji nepatřil. Nekompromisní a zásadový, nesmlouvavý vůči mondénnímu měšťáctví. Vždy svůj, nesmírně schopný, autentický umělec, který si po celý život uchoval obdivuhodnou svěžest mládí. Lehkomyslný, ničím a nikým se nezatěžující. Nevtíravý, diskrétní. O své práci mluvil stále se stejnou prostotou. Zkrátka - psal a nedělal z toho žádnou vědu. Ale věděl moc dobře, co chce.
Koltès začínal jako realistický autor navazující na tradici rozhovorů francouzských spisovatelů 18. století s cílem užívat jazyk jako dějový prvek. V mládí jej zaujali zejména ruští spisovatelé, kteří inspirovali některá jeho raná díla, k nimž se až macešsky nehlásil. Teprve po jeho smrti byla postupně vydána (prestižní Les éditions de minuit) a zpřístupněna veřejnosti.
S lidmi z divadelního prostředí se nepřátelil, zákulisní a hospodské žvanění o divadle přímo nesnášel. Velmi brzy pochopil, že psaní je tvrdá, náročná práce. Nikdy však neuvažoval o jiné životní sebeprojekci, třebaže v letech 1973-1976 se ocitá ve vážné osobní krizi: nepíše, bere drogy, ale rychle si uvědomí, že se bez této zkušenosti obejde. Stavy deprese jej v roce 1975 přivedou k pokusu o sebevraždu. Sám později považoval za zásadní zlom a obrat ve své spisovatelské činnosti monologickou hru V lesích před příchodem noci, která je přípravnou studií jeho vrcholných dramat.
Koltèsovo dílo objevil a učinil známým významný režisér Patrice Chéreau, který postupně provedl čtyři z jeho her: Boj černocha se psy, V samotě bavlníkových polí, Západní přístav a Návrat do pouště. Koltès to ovšem se svými hrami režisérům nikdy neusnadňoval a málokdy byl spokojený s jejich inscenacemi. Dokonce ještě krátce před svou smrtí se rozčiloval, že si konečně budou moci dělat s jeho díly, co se jim zlíbí. Přál si, aby jeho poslední hru Roberto Zucco inscenoval Peter Stein, protože se domníval, že tohoto režiséra fascinuje krása tak, jako jeho samotného.
Koltès nenáleží k autorům, kteří jsou přijímáni lehce a samozřejmě. Dokonce i kritika ve Francii jej zprvu nechápala a často kladla otázky typu "Co ten Koltès vlastně chce?" Teprve když se jeho texty soustavně zabýval renomovaný režisér Patrice Chéreau, ledy se prolomily a Koltèse konečně vzali na vědomí jako autora, v němž asi něco bude... Dnes, s více než desetiletým odstupem od jeho smrti, sotvakdo pochybuje o jeho svébytném, originálním talentu, který mu vydobil renomé současného klasika: Koltès zahajuje s předstihem návrtat k dramatickému textu, jehož jazyková invence, poezie a dramatická účinnost jsou skloubeny v jedno s obdivuhodnou přirozeností a přesvědčivostí. Žádnému ze současných francouzsky píšících dramatiků nebyla zdaleka věnována celosvětová pozornost, jaké se dočkaly Koltèsovy hry uváděné v padesáti zemích a přeložené do více než třiceti jazyků...(!)

Bernard-Marie Koltès: NÁVRAT DO POUŠTĚ (Le retour au désert). Překlad Kateřina Lukešová; postavu Matyldy do slovenštiny přeložil Daniel Uherek; režie Roman Polák; dramaturgie Roman Císař; scéna Ján Zavarský; kostýmy Jana Zbořilová; hudba Petr Skoumal.
Osoby a obsazení: Matylda Serpenoisová (Emília Vášáryová,'); Adrian, její bratr, továrník (Petr Nárožný,'); Matěj, Adrianův syn (Matěj Dadák,'); Fatima, dcera Matyldy (Lada Jelínková,'); Eduard, syn Matyldy (Michal Zelenka, Marek Taclík,'); Marie, první Adrianova žena, mrtvá (Dana Černá,'); Marta, její sestra, druhá Adrianova žena (Lenka Skopalová,'); Maame Queuleu, služebná (Barbora Hrzánová,'); Aziz, docházející sluha (Pavel Kikinčuk,'); Velký černý výsadkář (Amos Rendjambé, Paul-American,'); Plantières, velitel policie (Jindřich Bonaventura,'); Borny, advokát (Milan Riehs,'); Sablon, prefekt (Bořík Procházka,'); Saifi, kavárník (Stanislav Štícha,'); Prostitutky (Helena Odstčilová, Michala Pohořelá). Premiéra 11. prosince 2000.