Scéna.cz 

Sendviče Reality v Dejvicích

Světová premiéra poněkud záhadného názvu KFT/Sendviče Reality ® v Dejvickém divadle má podtitul Hra o životě, smrti & pohlaví, a je svérázným „holdem“ beat -generation, či ohlédnutím za dnes už bájnou dobou 60. let 20. století. Hra dnešního dramaturga Dejvického divadla Karla F. Tománka se v letošním roce dostala do užšího výběru nejlepších her v soutěži Alfréda Radoka. Nicméně – autor měl štěstí, že ji dokázal „prodat“ v domácím divadle, kde se její režie ujal Miroslav Krobot. Je zjevné, že autor má beatniky dobře prostudované, a je jimi svým způsobem fascinován. Mimoděk ve hře ukazuje, že tzv. coolness tématika má kořeny právě v této době.
Šedesátá léta mají pro nás aureolu volnosti a rozkvětu literatury, ale zároveň si připomeneme to, co vedlo k sebedestrukci mnohých z této generace: tvrdé drogy, nemírné pití, promiskuita, dychtivé experimentování se životem.

Autorovi se v jakýchsi záblescích podařilo zachytit citovou nestálost, rozpolcenost, nezodpovědnost, velikášství, ješitnost i komplexy beatniků, a tím zároveň inspirační zdroje jejich tvorby.
Celý děj se odehrává v univerzálním mírně zaboudlém prostoru (scéna Martin Chocholoušek), který se vstupem jednotlivých protagonistů proměňuje na jednotlivá „hnízda“, v nichž se odehrávají scénky duševního i tělesného trýznění jednotlivců. Herecký tým Dejvického divadla podpořen několika hosty vytvořil plastický obraz doby, kdy tato zvláštní komunita povýšila perverzi na normu. Každý z protagonistů – těžko bychom tu hledali hlavního hrdinu - má svou osobitost a záleží na divákovi, na koho chce především zaměřit svou pozornost. Herecky nejzajímavěji působí umanutý Burroughs Ivana Trojana, který dokáže nenadále přecházet z uhlazeného, až úlisného elegána v třeštícího magora, chtivý samec Cassady Davida Novotného, který se ovšem nebrání ani homosexuálnímu zážitku, či pavoukovitě číhavý Orlovski Martina Myšičky. Herecky trochu do pozadí ustupují modly beatnické generace Kerouac (Marek Taclík) a Ginsberg (Jiří Plesl). Nicméně - alespoň pro mě - ten správný rytmus 60. let dodává ženský element: spontánní Hendersonová Tatiany Vilhelmové a odevzdaně rezignovaná Cassadyová Kláry Melíškové. Příjemným bonbonkem byl pro mě Igor Bareš jako terapeut DeSole, jehož hlášky přinášejí do drsné beatnické reality poněkud hořkosladký humor (Všechno je normální…).

Dejvické divadlo Praha, Karel F. Tománek: Sendviče Reality. Režie Miroslav Krobot, dramaturgie Karel F. Tománek, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková.
Premiéra 15. října 2004.