Scéna.cz 

Virtuální profilová výstava v premiéře

Server Scena.cz představuje v sekci Galerie první profilovou výstavu. Pro náš server je ctí uvést práci scénografa ak. arch. Miloně Kališe v návaznosti na jeho výstavu, která proběhla v měsíci červenci. Přijměte naše pozvání na vernisáž této výstavy. Slavnostního uvedení se ujal Karel Král, šéfredaktor periodika Svět a divadlo.

Vážené dámy, vážení pánové
dostalo se mi té - trochu nezasloužené - cti, že mám uvést výstavu Miloně Kališe, jevištního výtvarníka, akademického architekta atd., skoro, ne ale docela, padesátníka. Proč nezasloužené: protože z jeho 112 v katalogu uvedených prací jsme společně prožili jen pět. Ale moc hezky.
Víte, co jsem si přečetl v jedněch novinách z roku 1987? Že v divadle by člověk neměl mít nikdy pocit, že je sám. Miloň - neboť je to jeho výrok - říká, že na to přišel díky Petru Scherhauferovi. Škoda, že tu Petr nemůže být. I proto, že by určitě promluvil mnohem líp, než já.
Taky by tu mohl promluvit Miloňův dědeček, malešický ochotník a malíř, který - i to jsem se dočetl - "zavinil" (zavinil v uvozovkách), že vnuk přičichl jak k divadlu, tak i k vůni olejových barev: aby to učarování skloubil, stal se scénografem.
Těch olejových barev ale Miloň zase tak moc nepoužívá. Zato je leckterá jeho práce i na scéně hand made.
Přemýšlel jsem, jak by o Miloňově scénografii promluvil kunsthistorik, teoretik jevištního výtvarnictví. Mám neblahý pocit, že taková odbornost se ode mě i trochu očekává. I proto jsem zalistoval nejpořádnějším ze všech takových našich děl, Českou scénografií XX. století Věry Ptáčkové. Miloň, ač mladší, by byl asi řazen mezi autory tzv. akční scénografie.
Co to je? Píše se tam, že akční scénografie vychází organicky z herecké akce a vrací se k ní zpět. Míní se tím komentování hry, odstup z role, ze hry, v jádru politický, rebelantský, protože komentující aspekt divadla 80.let.
I když Miloň dělal i politické, rebelantské divadlo, na jeho práci by se asi víc hodil popis, který čtu v knize pod čarou, a to v citátu z Viktora Berjozklina, původce zmíněného termínu. Říká, že jde o "akčnost dekorace, která je budována podle zákonů průběžného jednání, vytváří opěrné body pro hercovu hru a pomáhá mu přetvářet scénický prostor".
To ano. Když se rozhlédnete, objevíte série kreseb a modelů (na samotných modelech to ale nepoznáte - to byste je museli skládat a rozkládat), které zachycují ono průběžné jednání. Scénický prostor se nemění klasickou záměnou dekorací, dodávaných vždy pro patřičné místo děje. Prochází svou vlastní, dramatickou proměnou.
Podívejte se třeba na jednoduchou scénu ke hře Voskovce a Wericha Robin zbojník. Visí támhle. Nejprve se spustil čistý papírový prospekt. Ten papír byl - před očima diváků - pomalováván, sprejován, všemožně prořezáván a nakonec zcela zničen. Čistý papír je zprvu měněn - tak říkajíc - úhledně, čistou linkou, pak ale "špiněn", znesvěcen všemožným hanlivým čmáráním. Sám prostor před námi - a i jen v těch kresbách, bez herců - hraje komedii.
Podobně dramatické jsou všechny scénografie Miloně Kališe. Nejen papírové. Mimochodem: ty papírové mám moc rád.
Drama vidíte i tam, kde zůstalo u návrhů, u nikdy nerealizovaných představ. Kde vlastně hraje jen to, co Miloň nakreslil.
Teď ještě jeden citát na téma akční scénografie. Takhle o té české z 80.let, píše Američan Delbert Unruh:
"Akční scénografie ve své podstatě usilovala o splynutí přítomného a bezprostředního. Tento poetický, abstraktní a metaforický styl vzdaloval jeviště od minulé reality, a dokonce i od banální každodennosti. Vytvářel alternativní realitu, která existovala pouze po dobu představení. Jedná se o ten nejpřítomnější čas, jehož lze dosáhnout."
Protože se obávám, že by slova při mém šumlování mohla zapadnout, tak jich pár zopakuji:
poetický, abstraktní a metaforický styl - alternativní realita - nejpřítomnější čas, jehož lze dosáhnout.
Rozhlédněte se ve virtuální galerii. Máte to tady od Miloně před očima.
Pan Unruh, to proto, že jsou Američani odvážnější než my, připodobňuje divadlo kvantové mechanice. On si vůbec dělá méně starostí s pojmy. Podle něj akční scénografie nestárne: je, chcete-li i post-moderní, post-post-moderní atd. Pan Unruh totiž říká, že je v moci takového akčního divadla tvarovat budoucnost. Tomuhle divadlu taky budoucnost dává.
Tvarovat budoucnost? To zní možná velikášsky. Člověk ale ani nemusí mít tak veliký cíl a přitom to fakticky činí. Tedy člověk? Miloň Kališ.
V této souvislosti si dovolím malou vzpomínku na vznik inscenace Balet Makábr.
Kresby, které vidíte tamto, byly jejím scénářem. Vznikaly u Kališů, na náměstí Chuchelských bojovníků. Tam jsme se scházeli s Petrem Scherhauferem. U Miloně v pokoji či na dvorku se tak říkajíc tvarovaly představy o tom, co a jak by se mělo v tom baletu, v té inscenaci beze slov dít. Ale hlavně, Miloň vše na místě a bleskurychle maloval. Tomu, co byl nápad, slovo, dal podobu divadla. Škoda, že to kresleni tehdy někdo nenatáčel na film. Kdo Miloně pracovat neviděl, žasl by. Ty kresby pak vysely na zdech při zkoušení hry, byly taky pro herce její budoucností.
Někdy se ovšem stane, že tahkhle vytvarovaná budoucnost nenanastane. To už je ale řeč o jiném. Nejčastěji asi o tom, že člověk je někdy i v divadle trochu sám.
Děkuji.

Nyní již stačí vstoupit do naší virtuální galerie. Přejeme klid při prohlížení scénografických prací ak. arch. Miloně Kališe. Zároveň se můžeme těšit na další profilové galerie z řad fotograů, herců a scénografů, které pro vás připravujeme.