zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Mišimovy ženy

Závěr hry Mišimovy ženy (Foto Divadlo Archa)

  

Mišimovy ženy jsou příběhy žen, (nejen) moderní dramatizací klasického japonského divadla Nó. Objevováním vnějších vlivů působících na zcela uzavřenou divadelní formu, Mišima abstrahuje původní živelný rámec japonského divadla a implantuje jej do nových "moderních" obrazů srozumitelných současnému publiku. Sestavuje tak zcela nové životní i myšlenkové děje, poskládané z několika linií, vždy vedených z pohledu žen, vyjadřujících se přirozenou otevřeností bez přetvářky. Poměr okolních událostí vzhledem k probíhajícímu představení je vyjadřován projekcí klasického divadla Nó (na zadním plátně), úryvky z Mišimova života (nastudováno v českém jazyce) a zachycením čtvera ročních období jako symbolizujícího prvku proměny života (zde zvláště ženského). Důležitou součást tvoří hudba a její tradiční prvky, přenášené v nezměněné podobě po tisíciletí.

Jednotlivé příběhy žen (na pozadí divadla Nó) jsou zřetelně odděleny třemi samostatnými celky. Prvním je líčení (v češtině japonským žákem -- hercem) Mišimova života. Jsou rozčleněna do pasáží, spolu s biografickou projekcí. Dalším celkem je samotná dramatizace textů Nó, klasické osobité herectví se zjevně poevropštěnými scénickými úpravami. Poslední, třetí celek je méně zřejmý, než předcházející dva. Je vyjádřen oním symbolem stříšky klenoucí se nad příběhy. Skrývá se v souznění celku s představami diváků a režiséra. Jednodušeji lze označit střechu za obohacení všech přítomných, v přenášení trvalých hodnot nejen mezi generacemi jednoho národa, ale i zeměmi celého světa. Jediný stín, zčásti překrývající jinak světlé ( ba dokonce zářící) představení Mišimových žen, pochází z malých nedorozumění mezi publikem a herci, jež mají původ právě v odlišnostech národních mentalit.
"Přejeme si, aby tři představení tvořila jednotný celek, nad nímž by se klenula jedna střecha. A je hlavně na divákovi, aby přemýšlel, co ji tvoří." řekl režisér Mannojo Nomura.

Mišimovy ženy Umělecká režie: Tetsuo Anzai; Režie: Mannojo Nomura; Výtvarný design: Maria Miu; Světelný design: Motoei Ando; Hudba: Kei Wada, Kosuke Atari, Yasuo Kijima;Zvukové a vizuální efekty: Takashi Urasaki

14.9.2000 Ondřej Menšík | rubrika - Recenze

Časopis 19 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - Recenze

Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek


Hostina dravců: když jde o život

Hostina dravců (Slovácké divadlo)

Slovácké divadlo Uherské Hradiště uvádí novou inscenaci HOSTINA DRAVCŮ autorů Vahé Katcha a Juliena Sibre. V č ...celý článek


Dub: empatické přijímání zpráv

Pavel Vacek (Dub)

Městské divadlo Zlín uvádí v české premiéře hru britského dramatika Tima Crouche DUB (An Oak Tree, 2005). Crou ...celý článek


Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek



Časopis 19 - sekce

HUDBA

Max Barskih: Nést se na jeho hudební vlně

Max Barskih

Dnes je Max Barskih jeden z nejoblíbenějších a nejžádanějších zpěváků nejen na ukrajinské hudební scéně. Vyrůs celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili

The Dark Side Of The Moon Competition

Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek

další články...