Mišimovy ženy
Mišimovy ženy jsou příběhy žen, (nejen) moderní dramatizací klasického japonského divadla Nó. Objevováním vnějších vlivů působících na zcela uzavřenou divadelní formu, Mišima abstrahuje původní živelný rámec japonského divadla a implantuje jej do nových "moderních" obrazů srozumitelných současnému publiku. Sestavuje tak zcela nové životní i myšlenkové děje, poskládané z několika linií, vždy vedených z pohledu žen, vyjadřujících se přirozenou otevřeností bez přetvářky. Poměr okolních událostí vzhledem k probíhajícímu představení je vyjadřován projekcí klasického divadla Nó (na zadním plátně), úryvky z Mišimova života (nastudováno v českém jazyce) a zachycením čtvera ročních období jako symbolizujícího prvku proměny života (zde zvláště ženského). Důležitou součást tvoří hudba a její tradiční prvky, přenášené v nezměněné podobě po tisíciletí.
Jednotlivé příběhy žen (na pozadí divadla Nó) jsou zřetelně odděleny třemi samostatnými celky. Prvním je líčení (v češtině japonským žákem -- hercem) Mišimova života. Jsou rozčleněna do pasáží, spolu s biografickou projekcí. Dalším celkem je samotná dramatizace textů Nó, klasické osobité herectví se zjevně poevropštěnými scénickými úpravami. Poslední, třetí celek je méně zřejmý, než předcházející dva. Je vyjádřen oním symbolem stříšky klenoucí se nad příběhy. Skrývá se v souznění celku s představami diváků a režiséra. Jednodušeji lze označit střechu za obohacení všech přítomných, v přenášení trvalých hodnot nejen mezi generacemi jednoho národa, ale i zeměmi celého světa. Jediný stín, zčásti překrývající jinak světlé ( ba dokonce zářící) představení Mišimových žen, pochází z malých nedorozumění mezi publikem a herci, jež mají původ právě v odlišnostech národních mentalit.
"Přejeme si, aby tři představení tvořila jednotný celek, nad nímž by se klenula jedna střecha. A je hlavně na divákovi, aby přemýšlel, co ji tvoří." řekl režisér Mannojo Nomura.
Mišimovy ženy Umělecká režie: Tetsuo Anzai; Režie: Mannojo Nomura; Výtvarný design: Maria Miu; Světelný design: Motoei Ando; Hudba: Kei Wada, Kosuke Atari, Yasuo Kijima;Zvukové a vizuální efekty: Takashi Urasaki
TIP!
Časopis 19 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih
Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek
Hostina dravců: když jde o život
Slovácké divadlo Uherské Hradiště uvádí novou inscenaci HOSTINA DRAVCŮ autorů Vahé Katcha a Juliena Sibre. V č ...celý článek
Dub: empatické přijímání zpráv
Městské divadlo Zlín uvádí v české premiéře hru britského dramatika Tima Crouche DUB (An Oak Tree, 2005). Crou ...celý článek
Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu
Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek
Časopis 19 - sekce
HUDBA
Max Barskih: Nést se na jeho hudební vlně
Dnes je Max Barskih jeden z nejoblíbenějších a nejžádanějších zpěváků nejen na ukrajinské hudební scéně. Vyrůs celý článek
OPERA/ TANEC
Madama Butterfly a nabídne hned dva vyhlížené debuty
Osmnáctá sezóna oceňované série kinopřenosů z Metropolitní opery v New Yorku, která v posledních letech pod celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili
Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek