Scéna.cz 

„Třicátník“ Pavel Ševčík

Jeviště v historické budově Národního divadla Praha se neobejde bez důkladného dohledu. Umělci se pohybují mezi náročnými scénickými objekty. Opomenout nelze ani složitou jevištní technologii. Nad tím vším děním bdí „stage inspektor“ – šéf jevištního provozu Pavel Ševčík. Patří mezi osoby nejpovolanější – v prosinci loňského roku obdržel blahopřání na ručním papíře od generálního ředitele ke třiceti letům působení v Národním divadle.

„Divadlo a život jde dál,“ řekl k prožitým třicetinám a dodal: „Na jevišti jsem dělal skoro všechny profese. Nastupoval jsem jako kulisák, montér scénické stavby, dělník stavěč – prošel jsem si v zákulisí všechno.“
Postupně ze stranního mistra přešel na mistra jevištního. Stačil si dokončit vysokou školu. Absolvoval DAMU roku 1984. Prozradil, že téma jeho diplomové práce znělo - Řízení a profese uměleckého personálu ND.

Nejdříve nastoupil do Stavovského divadla. Tehdy měl štěstí na premiéru hry s Danou Medřickou – Kočičí hra. „Přišel jsem do generálek,“ poznamenal. „Je to jedno z představení, kvůli kterým existuje divadlo. Diváci buď nedýchali nebo řičeli. Celé hlediště šlo s hrou.“
Každý v divadle má svá představení, podobně i šéf jevištního provozu. „Některé děláte jen pro profesi, jiná vás skutečně vezmou. Už jen proto, že pracujeme se třemi žánry.“

Co pro Vás jako pro šéfa znamená generálkový týden?
Generálky se hrají se vším všudy, tedy naostro jako večer. Musí fungovat všechny jevištní složky tak, aby se představení odehrálo. Některá představení jsou při přestavbě tak náročná, že někdy pět minut zdržení na jevišti je dlouhá doba.

Před premiérou musíte vládnout stoickým klidem.
Těžká věc. To není stoický klid. Nesmíte znervóznit všechny zúčastněné. Musíte všem věřit, koukat se a případně, když se něco nepovede, tak trpět.

Musíte někdy jako šéf křičet?
Osobně to nemám vůbec ve zvyku. Někdy sice zvednete hlas, ale tady prostě musí být pořádek.

Nemáte nemoc z povolání – prachu je tu nadbytek?
Prostředí, v němž se pohybujeme vzhledem k používaným materiálům – barvy, látky a textilie všeho druhu, něco ve vzduchu asi má, ale neznám případ, že by někdo měl nějaké potíže.

Měl jste někdy zaječí úmysly?
Neměl.

Co vás zde drželo, drží?
Tenkrát mě lákaly prázdniny, i když se stejně většinou nepovedlo, aby rodina byla pohromadě. O penězích to tu určitě není. Když poznáte zdejší kouzlo, tak mu prostě podlehnete.

Zmínil jste prázdniny. První dny dovolené – to musí být asi šok?
Budíte se hrůzou, zda nemáte nějaké resty.

Nechodíte kolem divadla?
Dřív jsem se tak týden před sezónou nemohl dočkat, ale už to tolik neprožívám.

Předání zkušeností…
Těžká otázka… Plnit si své povinnosti. Určitě. Když se k tomu přidá ještě iniciativa, pak se nemusí říkat, že se něco neudělalo.

Měla by tu být dobrá parta?
S kumštem jsou spojovány alkohol a drogy. Všichni jsme sice lidi, ale zkrátka tady to neexistuje. Společensky nevýhodné zaměstnání – dva nástupy do práce, víkendy… Pokud někdo poruší pravidla jen jednou, pak druhý den je bez práce. Vemte si těžké přestavby, kdyby tam někdo nechal nohu nebo udělal něco, že by došlo k úrazu. Tady neexistuje porušit pravidla.

Plánujete další desítku?
…

To už nám Pavel Ševčík nestihl odpovědět. Monitor v jeho kanceláři ukazoval, jak na jevišti probíhá stavba večerního představení. Představte si, co obnáší sestavit například kuchyňskou linku. Tu si ale kupujete jednou až dvakrát za život. K tomu máte návod nebo montážní techniky.
„Pokud se Vám ji nepodaří správně sestavit, můžete nad tím doma mávnout rukou, ale v případě divadla? Dvířka se prostě musí otevírat na správnou stranu,“ uzavřel Pavel Ševčík.