zvláštní poděkování
Volný.cz

Líbánky na Jadranu

Eva Holubová a Bob Klep - Líbánky na Jadranu

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Studio Dva získává stále větší popularitu. A tak jejich tradiční Léto na Vyšehradě rozhodně nemá nouzi o diváky. Nabízejí jim totiž přesně to, co si většina z nich žádá. Tedy zážitek, v němž se spojuje lehká zábava a romantické prostředí letní noci. Jak jsem byla svědkem, funguje to, i když po celou dobu představení prší. V případě premiérového titulu Líbánky na Jadranu vzali herci déšť do hry, což se setkalo s velkým ohlasem (opláštěnkovaného) hlediště.

Studio Dva má štěstí, že Patrik Hartl, který se v posledních letech stal autorem literární bestsellerů, je jedním se spoluzakladatelů a tedy dvorním dramatikem a režisérem Studia Dva. A kromě toho je velkou marketingovou výhrou, že se specializuje na komedie. Hartl dokáže namíchat tu správnou směs smíchu, gagů, sentimentu a věčných pravd o vztazích, s lehce absurdní nadsázkou a trochou mysticismu (to když se dějí věci, jejich pravděpodobnost je na vážkách). Navíc píše hry pro konkrétní herce (v tomto případě mají postavy stejná křestní jména jako interpreti). K těmto jistotám patří například Eva Holubová a Bob Klepl. Oba jsou k vidění i ve one-(wo)man show - Klepl má svůj Vysavač, Holubová Hvězdu. Studio Dva dovedně využilo i popularity filmu Účastníci zájezdu, kde se Klepl a Holubová osvědčili jako zpruzená manželská dvojice po více než dvaceti letech manželství. A tak je v Líbánkách na Jadranu máme opět spolu, se všemi problémy dlouholetého manželství, stejně jako vztahem vzájemné lásky a nenávisti, který nikdo kromě nich nemůže pochopit (jak to ostatně bývá u tak letitých manželství i v realitě).
Patrik Hartl má dobře nakoukány situace a odposlouchány dialogy ze života, takže navléká jednotlivé epizody na příběhovou kostru s rozmarnou dovedností. Jako režisér dokáže své herce povzbudit a podtrhnout jejich image tak, že je to divákům příjemné. Kromě toho je zjevně poučený romantickými komediemi Woodyho Allena, a vplétá do hry i vnitřní monology postav. Takže skutečné jednání postav v příběhu vstupuje do kontrastu s jejich vnitřními komentáři, a to samozřejmě vytváří množství gagů. Dá se říci, že veškeré situace jsou banální, a není vynecháno snad jediné klišé, které k takové romantické komedii patří. Nicméně, diváci na to slyší, řádění a chvílemi i přehánění herců je baví a velmi ochotně jdou s (předvídatelným) příběhem. Vždyť každý z nich, nebo přinejmenším většina diváků, zažívá v životě podobné situace, na které reaguje obdobně jako postavy na scéně. A tak se pochopitelně raduje, že v těch hořkostech života a vztahů není sám.
Scéna Renáty Weidlichové evokuje přecpaný stanový kemp v Chorvatsku, zářící pestrými barvami. Jinak jsou tu jen čtyři lehátka, a pár zavazadel, která „hrají“. Hlediště je pak ono fiktivní moře, které nejenže šumí, ale protagonistům poskytuje i záminku k různým vtipným poznámkám. O dotvoření atmosféry se stará i hudba Marka Doubravy a Filipa Nebřenského, a letní kolorit v Chorvatsku doplňuje také pár písní, zpívaných herci.
V celé koncepci se jednoznačně sází na herecký um. Proti staršímu manželskému páru - tedy Eva Holubová a Bob Klepl - kde už zamilovanost dávno pominula a nastoupil stereotyp, staví autor mladý pár – v mém představení Marika Šoposká a Václav Jílek – který je na samém počátku vztahu, a řeší tedy zcela jiné věci. Přes veškeré průšvihy a trapnosti, které nastávají u obou dvojic v průběhu několika dní strávených ve stanech v nacpaném kempu, se děj tanečním i škobrtavým krokem blíží k happy endu. Všechno je tak, jak má být. Starší dvojice zjišťuje, že navzdory neshodám a předdůchodového zoufalství, život rozhodně nekončí a je možné v něm ještě zažít něco pěkného, jen mít trochu odvahy a optimismu. A ti mladí? Aniž by to tušili, spermie a vajíčko (jako by do této komedie vklouzli z Allenova filmu) jim chystají překvapení.
Čtveřice herců si s replikami i situacemi pohrává, a vytvářejí postavy, které vzbuzují pochopení, smích i dojetí. Sem tam schválně vypadávají z role, a dávají najevo souznění s diváky i s počasím, které je třeba brát na open-air scéně neustále v úvahu. Funguje to přesně tak, jak to diváci mají rádi. Není to žádná intelektuálština, a přitom to není hloupé. A trapné? Jen maličko (tak jak to bývá v životě).
Zkrátka, Studio Dva má letní hit. O tom svědčí i fakt, že mají na celé léto vyprodáno. Tak nezbývá než hercům i divákům přát, aby nepršelo. Nebo jen tak snesitelně…

17.7.2017 09:07:35 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 04 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Královna duchů (A studio Rubín)

Články v rubrice - Recenze

Osamělost komiksových hrdinů v NoD Roxy

Osamělost komiksových hrdinů

NOD Roxy vstupuje do nové éry své existence, a snaží se vytvořit program výrazně cílený na mladé publikum. Ten ...celý článek



Časopis 04 - sekce

HUDBA

David Koller: live

David Koller

David Koller: live
Výjimečná hudba a jedinečný zážitek – to je koncert sólové tvorby Davida Kollera. celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Vítěz diváckého hlasování LFŠ míří do kin

Na konci světa

Historicky první vítěz diváckého hlasování LFŠ uvádí, film režiséra Francise Leeho Na konci světa, vstupuje 25 celý článek

další články...